Klára Notaro: Francouzi milují humor

Takové vulgární legraci se říká galský duch. Tento sprostý humor nejlépe ztělesňuje komik Jean-Marie Bigard, natolik populární, že zvažoval kandidaturu na prezidenta republiky.

Čtěte také

Klára Notaro: Antisemitismus ve Francii

Je docela běžné, že si jeden národ utahuje z národa sousedního, z jeho řeči, z jeho zvyklostí. Francouzi si s radostí brali na mušku Belgičany. Ti nejchudší a nejméně vzdělaní Belgičané se v 19. století stěhovali za prací do průmyslové severní Francie, kde se stali terčem jedovatých vtipů. Ještě donedávna byl Belgičan komickým hrdinou mnoha anekdot.

Se stejnou povýšeností si Francouzi utahovali z kdysi chudých Švýcarů. Jejich pomalý přízvuk vzbuzuje dodnes všeobecné veselí. Zato finanční situace švýcarských sousedů budí u Francouzů dnes spíš závist.

Smát se stejným věcem

Rasistické vtipy zmizely ze všech médií už dávno. Vtipy o ženách a o jejich domnělé hlouposti se už přestaly vyprávět. Vysmívaná blondýna už patří k dějinám francouzského humoru. Už i proto, že mezi humoristy, baviči a komiky mají svoje místo ženy.

Čtěte také

Klára Notaro: Vítězství zdravého rozumu

A ty se umí s vtipem pustit do mužské poloviny lidstva tak, že se pánové musí smát, až se za břicha popadají, i když jsou předmětem kritiky. Coby milenci, manželé, kolegové nebo šéfové.

Škálu společenských jevů, kterými se dámy komičky na scéně zaobírají, ještě rozšířilo feministické hnutí Me too. Nejdále zacházejí oblíbené humoristky Blanche Gardinová a hvězdy – stálice: Florence Forestiová a Anne Roumanoffová.

Ve Francii je mnoho nadaných humoristů, jejichž předkové pocházejí ze severní Afriky, kde žila početná židovská společnost. Židovský humor nešetří ironií vůči své komunitě. Elie Kakou, Elie Semoun, Gad Elmaleh zdůrazňují komičnost vlastní rodiny a společnosti takovým způsobem, že se lidé doslova válí smíchy, ať jsou Židé nebo ne.

Čtěte také

Klára Notaro: Proběhnou olympijské hry v Paříži v klidu?

Arabové ze severní Afriky mají také své výborné komiky, kteří se umí dívat na svět kriticky, ale zároveň přátelsky. Mezi nimi vyniká Maročan Jamel Debbouze. Tento slavný komik založil v Marrákeši festival humoru Marrákeš smíchu. Další významný festival smíchu se koná ve Švýcarsku v Montreux.

Televizní i rozhlasové stanice dávají stále více prostoru humoru. Zdá se, že veselost či komika působí ve společnosti jako pojítko. Každý se rád zasměje.

Humoristé se věnují buď politické satiře, což je velmi složité, protože Francie je rozpolcená a reakce podrážděných posluchačů zleva či zprava může být velmi ostrá. Ti nejmladší humoristé žertují o osobních problémech soukromého života: jsem sám, jsem sama, nic se mi nedaří. Rozebírají drobné nehody běžného dne. 

Čtěte také

Klára Notaro: Politické zvíře aneb loučení s medvědem

Komici vystupují na malých scénách stand-up, v divadlech je rádi uvádějí, protože jediný člověk na scéně je pro divadlo finančně zajímavý. Humoristé začínají svou kariéru na sociálních sítích, kde jich působí nepřeberné množství. Každá věková skupina a každá komunita má své oblíbené komiky.

Francie chce docílit harmonického soužití všech společenských skupin a vrstev, a toho lze dosáhnout i tím, když se lidé budou smát společně, stejným věcem, se stejným nadhledem. A tak mají francouzští humoristé před sebou nelehký úkol.

Autorka je spisovatelka, žije v Paříži