Kéž je to jen rétorika...

Povahu těchto metod reprezentant ruské diplomacie neupřesnil, ale podobné prohlášení stačilo k tomu, aby je gruzínská strana označila za přípravu k agresi. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov se sice pokusil vášně mírnit, ale džin z láhve už byl vypuštěn a obě strany nešetří argumenty, které mají ukázat že potenciálním agresorem je jednoznačně ten druhý.

O tom, že bezprostředním iniciačním podnětem k dalšímu prohloubení zatím studené rusko-gruzínské konfrontace je právě Keňajkinovo prohlášení z minulého pátku, svědčí i pondělní výrok gruzínského ministra zahraničí Davida Bakradzeho. Ten řekl, že Gruzie požádá na zasedání NATO o ochranu před případnou ruskou agresí.

Z čeho se ale obě strany konkrétně viní? Moskva uvádí, že Gruzie stahuje k hranicím obou odbojných enkláv ozbrojené síly a bude se snažit celý letitý problém vyřešit silou. Gruzínská strana zase poukazuje na zvýšenou aktivitu ruských jednotek v blízkosti gruzínské hranice, která by mohla přerůst v přímý zásah.

Otázkou v tuto chvíli je, koho Moskva vlastně považuje za své "občany v obou autonomních republikách". Je známo, že Rusko poskytlo všech Jihoosetíncům i Abcházcům, kteří o to požádali, své pasy. Tbilisi je přirozeně znepokojeno i tím, že Moskva krátce po jednostranném vyhlášení nezávislosti odvolala ekonomické sankce proti oběma separatistickým enklávám a naopak s nimi hodlá rozšířit spolupráci. To Gruzie považuje za vměšování do svých záležitostí.

Celý problém dále prohlubuje i slovní válka kolem sestřelení bezpilotního gruzínského špionážního letadélka Hermes 450. Abcházci tvrdí, že špionážní stroj sestřelili sami. Jejich gruzínští oponenti ovšem s tímto výkladem nesouhlasí a prohlašují, že Abcházie v současné době nemá letoun, který by něco takového dokázal a že Hermes byl sestřelen ruským Migem 29. Pokud jde o stroje Hermes, Tbilisi uvedlo, že jich má celkem 20. Nu a pokud jde o gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho osobně, ten už prohlásil, že Gruzíni se ruské agresi budou bránit se zbraní v ruce.

Nedávné nadějné signály v podobě obnovení leteckého, lodního a poštovního spojení mezi oběma zeměmi tak jakoby najednou rychle braly za své a bylo by asi užitečné vědět, kdo na opětném prudkém zhoršení vztahů má větší zájem. Bez zajímavosti jistě není, že Gruzii už za necelý měsíc čekají parlamentní volby. V těch bude protisaakašviliovská opozice usilovat o to, aby současnému prezidentovi vrátila porážku v nedávných předčasných prezidentských volbách. Existují už i dohady, že Moskva by v čele Gruzie místo svárlivého a nevypočitatelného vítěze nad Eduardem Ševardnadzem viděla rezervovanou a diplomaticky mnohem zdatnější Nino Budržanadzeovou. Pevně doufejme, že první odpovědí na podobné otázky dají až zmiňované volby, nikoli vojáci kterékoli ze zmíněných stran. Důsledky případné přímé ozbrojené konfrontace mezi gruzínským Davidem a ruským Goliášem by mohly být nedozírné.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .