Když Evropa ve velkém bořila vlastní kostely

Ničení kostelů okolo frontové linie je podle něj hodně přehlíženým detailem celkové válečné destrukce. Ceněné gotické symboly se však octly „na ráně“ hned od prvních okamžiků takzvané Velké války, zejména v Belgii. Katedrála svatého Pavla v Lutychu dostala zásahy hned druhý den bojů. „Obrovská agresivní kulturní transformace právě začínala,“ píše History Today.

První střety mezi německými, francouzskými a britskými jednotkami sice většina kostelů coby výrazných krajinných prvků ještě přežila. Ale jak císařská armáda postupovala dále do francouzského vnitrozemí, dělostřelci se rutinně zaměřovali na přirozené pozorovatelny prakticky v každém větším městě.

Terčem byly samozřejmě i sekulární památky – hned v prvních dnech války shořela univerzitní knihovna v Lovani, která přechovávala unikátní sbírku prvotisků z doby před rokem 1500. Vše bylo ztraceno.

Čtěte také

Rozsah věcí příštích naznačilo bombardování katedrály v Remeši 19. září 1914. Tehdy Němci poprvé zlikvidovali velkou církevní dominantu záměrně. Zatímco předchozí škody na církevní architektuře byly víceméně náhodné, Remeš znamenala obrat.

Následovaly katedrály v Yprech (1914 a 1915), Cabrai (1917), St Quentinu (1917), Noyonu a Arrasu (v roce 1918). V lednu 1916 nálet zepelínu dokonce poničil i národní katedrálu Notre Dame v Paříži. A v Arrasu ustupující německé vojsko katedrálu zcela bez sentimentu podminovalo.

Ničení středověkých památek v takovém rozsahu evropské dějiny do první světové války nezažily. Dobový francouzský tisk vyděšeně psal, že ani za francouzské revoluce nebyla zkáza tak systematická.

Město Arras zničené v 1. světové válce, historická pohlednice |foto: zdroj: soukromá sbírka, naskenováno od Claude Shoshany

Za třicetileté války možná byla úroveň destrukce vyšší, ale netýkala se velkých staveb. „Bylo by ovšem chybou vinit pouze německou stranu,“ připomíná magazín. Na Mont St Eloi spojenci bez rozpaků rozstříleli kostel, aby se tam Němci nemohli opevnit.

„Záměrná likvidace kulturního dědictví je cíleným útokem na národní identitu. Generálům došlo, že ničení památek podlamuje morálku stejně jako oběti či ústup,“ píše History Today. Památky měšťanské kultury Flander a severu Francie byly navíc symbolem moci a prosperity regionu po mnoho generací.

Čtěte také

Podle Clarka tak byla už za první světové války zaseta setba totální války. Jejím principem je snaha přenést válku z bojišť i do relativně poklidného zázemí. A i když Washingtonská konference o následcích bombardování – od listopadu 1921 do února 1922 – o ničení kostelů debatovala, žádná konvence zakazující ničení památek z ní nevzešla.

Taktika útoku na středověké dominanty pak přešla i do druhé světové války. V roce 1941 hořela historická jádra v Coventry a Bristolu, o rok později v Bathu a Exeteru, na revanš potom v Hamburku, Mohuči a Drážďanech.

Do téže logiky ale zapadá i zničení starého mostu v bosenském Mostaru, řádění Talibanu v Afghánistánu a Islámského státu v Sýrii a Iráku. „Už málem ani nevěnujeme pozornost tomu, že v posledních měsících v Sýrii dostaly zásahy hlavní věž křižáckého hradu Crac de Chevaliers z 12. století i minaret Velké mešity v Aleppu,“ píše magazín.

Starý most v Mostaru je turistickou atrakcí|foto: Martin Dorazín

Obrazy zničených svědků minulosti za 1. a 2. světové války prohloubily apokalyptický dojem zkázy – a současně se staly nástrojem propagandy. Než válka skončila, z fronty chodily pohlednice se záběry na zničené chrámy. Šířilo se tak povědomí o barbarství zákopové války, ale současně sílil boj o národní a historickou identitu.

Vojáci v osobním volnu prohledávali trosky katedrál, a střepy z vitráží schovávali do kapesníků pro čas obnovy. „Válka měla na svědomí dalekosáhlý modernizační trend. Spirituální význam církevních památek byl potlačen, národní a historický posílil,“ píše profesor Clark.

Obnova chrámů začala hned v prvních poválečných týdnech. Zprvu rukama německých zajatců, později za peníze z válečných reparací. Zničený kostel se stal ve Francii synonymem ze všech stran skloňovaného termínu un crime allemand, tedy německý zločin.

Prioritou obnovy byla katedrála v Remeši, která v očích Francouzů dostala úplně nový obsah – stala se symbolem republiky a pacifismu. A tento trend vyvrcholil 8. července 1962, kdy právě v tomto chrámu demonstrovali francouzsko-německé usmíření prezident de Gaulle a kancléř Adenauer, končí magazín.

Zpracováno ze zahraničního tisku.