Kdo zabíjel při španělské chřipce
Lékaři i vědečtí odborníci se nyní shodují na tom, že hlavním zabijákem při pandemii španělské chřipky nebyly viry, ale bakterie.
Pandemie španělské chřipky v letech 1918 a 1919 podle různých odhadů zahubila 20 až 100 milionů lidí. Pandemii způsobil chřipkový virus, kterému ale v patách šlapala bakteriální infekce. Mikrobiologové z Armed Forces Health Surveilance Center v Marylandu znovu prošli veškeré dostupné záznamy o případech španělské chřipky. Čím hlouběji je studovali, tím víc začínali být přesvědčeni o tom, že úmrtí velké části obětí nemá na svědomí virus, ale bakterie.
Pokud by byl virus skutečně zodpovědný za většinu úmrtí, dalo by se předpokládat, že lidé umírali během několika dnů a většina případů měla podobný průběh. Záznamy ovšem ukazují, že během prvních tří dnů nemoci zemřelo jen málo lidí. Většina obětí chřipkové epidemie žila po objevení se prvních příznaků minimálně týden, někdy dokonce dva - což ukazuje spíš na zápal plic. Vědci se domnívají, že chřipkový virus ničil buňky dýchacího traktu, které pak poskytly vhodné místo k životu bakteriím, způsobujícím pneumonii. A s tou si imunitní systém, vyčerpaný bojem s chřipkovým virem, už v mnoha případech neporadil.
Na teorii, že ve většině případů úmrtí na španělskou chřipku byl virus podmínkou nutnou, ale nikoli postačující, se dnes podle článku na stránkách NewScientist shoduje většina odborníků.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
