Kdo všechno je připraven?

15. červenec 2004

Komunisté jsou připraveni sestavovat rozumné vládní koalice, prohlásil na dnešní tiskové konferenci šéf KSČM Miroslav Grebeníček. Technicky (tedy podle početních úloh z Poslanecké sněmovny) je to věta jistě odůvodnitelná. Ovšem, člověku, který zrovna není skalním přívržencem skalních komunistů, by mohla znít stejně vábivě, jako kdyby vám průměrný sněhulák sliboval, že vás pod peřinou rozhodně hezky zahřeje.

Je prostě (a to už déle z minulosti) setrvalou tragédií politické reprezentace téhle země, že kvůli svým vlastním a partajnicky úzkým zájmům, není schopna nějaké širší a fungující shody vskutku demokratických sil, které by byly schopné postavit hráz těmto komunistickým, říct to musím, drzostem.

Neboť to jediné, co komunisty opravňuje v podstatě se tlačit a vnucovat do vlády, je nikoli jejich síla, postavená na nějakém smysluplném programu, nějaké sebereflexi vůči vlastní minulosti, ale naopak rozháranost a tím celková slabost jejich politických protivníků.

Nejhroznější na celé té věci je, že zatímco dosud koaliční lidovci a unionisté jsou i nadále rozhodně proti jakékoli spolupráci s komunisty, nejsilnější a tudíž i nejvlivnější strana koalice, ta sociálně demokratická je vnitřně rozpolcena. Část sociálních demokratů by dávala přednost spolupráci s komunisty, neb - jak shora naznačeno - je to praktické, protože s komunisty by sociální demokraté měli ve sněmovně daleko "pohodlnější" většinu, než všelijak splácanou "stojedničkovou" povinnou a tu nejmenší podporu.

I když jsou řeči předsedy komunistů Grebeníčka plané, a tato úvaha tudíž zatím (a zaplať pánbůh) teoretická - jde z toho vlastně hrůza.

Proč by měl člověk necelých patnáct let po listopadu 1989 - tehdy šlo o svržení komunistického režimu, jestli to náhodou zapomínáme.. - poslouchat, například to, že komunisté jsou, podle svého šéfa, až tak "hodní", že by netrvali, v případě účasti na vládě, na vystoupení České republiky ze Severoatlantické aliance, jak byli slíbili svým voličům.

Na druhou stranu shledává Grebeníček mezi programy sociálních demokratů a komunistů řadu shod. To je v pořádku, tak to holt mezi levicově orientovanými politickými subjekty chodí, že mají na řadu věcí podobný náhled - ale dělat z toho na veřejnosti zárodek nějaké možné budoucí (a dokonce i vládní) spolupráce, to je politická drzost.

Je zvláštní, že se sociální demokraté nebojí o další pokles svých volebních preferencí, neboť právě to "nebránění" se všelijakým komunistickým manévrům, které naznačují možnost budoucí vládní spolupráce, dokáže jistě bezpečně odradit ty sociálně demokratické voliče, kteří mají levicové politické postoje, ale komunisté sami jsou jim proti srsti.

Komunistům jdou na ruku i výroky místopředsedy sociální demokracie Zdeňka Škromacha, který jednak prohlásil, že lidovci a unionisté nejsou pro ČSSD při jednáních o sestavení nové vlády "jedinou spásou", a také, že řešení současné vládní krize s pomocí komunistů by bylo pro sociální demokracii přijatelnější, než předčasné volby.

Opět se vracím k začátku této poznámky a připomínám, že na zcela technické a početní úrovni jsou i výroky místopředsedy Škromacha, zdá se, v pořádku. Jenže politicky je to úplně v nepořádku. V tom ovšem případě, kdybychom stále ještě považovali politiku za jakési (v zásadě přehledné) bojiště různých názorových trendů ve společnosti, provozované lidmi, kteří jsou za to veřejností placeni. Podle toho, jak klesá důvěra veřejnosti v politické instituce, s výjimkou prezidenta (dlužno podotknout), je ale spíše čím dál zřetelnější, že politická scéna není odrazem myšlenkových a názorových proudů ve společnosti, nýbrž úzkým kruhem vyvolených, kteří skrytě smontovávají jakékoli politické samohyby, jen aby se v placené politice udrželi, zatím co tzv."pro lidi" hrají hru na politická jednání a výměny názorů.

Do téhle kategorie patří jistě i poznámka předsedy komunistů Grebeníčka o tom, že komunisté by byli ochotni podpořit rozpočet na příští rok, bude-li (podle jejich uvážení) "nadějí pro Českou republiku". Místopředseda KSČM Exner to dovysvětlil tak, že by rozpočet musel komunisty přesvědčit, že povede k rozvoji hospodářství a nebude na úkor sociální politiky.

Je to od komunistů mazaný tah, prohlásit, že jsou připraveni sestavovat rozumné vládní koalice. Při neochotě ODS k jinému řešení vládní krize, než pomocí předčasných voleb a při tradiční schopnosti pravicových menších stran rozhádat se prakticky kvůli čemukoli, jsou komunisté pro sociální demokraty - technicky vzato vskutku první volbou.

Ale kdo ještě další je na tu spolupráci připraven? Veřejnost? Nevím. Doufám, že ne.

autor: Martin Schulz
Spustit audio