Kdo se bojí Šahrama Amírího?

Nyní dvaatřicetiletý Amírí zmizel vloni v květnu během své pouti do Mekky. Ta, jak známo, leží v Saúdské Arábii, což je zaprvé americký spojenec, a za druhé země, která s nelibostí pohlíží na možnost, že by Írán získal jadernou zbraň. O Amírím nebyly po mnoho měsíců žádné zprávy, s výjimkou neustálého tvrzení íránských úřadů, že byl unesen a nyní pobývá v Americe. Takové stanovisko se však od Teheránu čekalo v každém případě, ať už by pravda byla jakákoli. Druhým možným vysvětlením bylo, že Amírí dobrovolně přeběhl k Američanům, a využil k tomu svůj pobyt na Arabském poloostrově.

Jisté je, že Američané mají zájem jak na odchodu íránských intelektuálních kapacit zúčastněných na vývoji jaderného programu do ciziny, a že také mají zájem na tom, získat o tomto programu informace. Nedávno mohl americký prezident Obama na mezinárodním fóru slavnostně oznámit, že ví o tajném zařízení, které íránští inženýři vybudovali uvnitř hory poblíž města Kómu.

Ani znovuobjevení se Amírího nevneslo do zmateného případu mnoho světla, spíše naopak. Před pár týdny se objevila videonahrávka, na níž se nějaký muž identifikoval jako Amírí, prohlásil, že byl během své pouti uspán v Medině injekcí, a po několika dnech se probudil ve Spojených státech. Byl prý podroben krutému mučení, a nyní je nedobrovolně držen na území USA. V tentýž den se objevilo jiné video, kde zdánlivě totožný muž tvrdí, že odešel do USA dobrovolně, že tam nyní studuje, a také že ve skutečnosti nemá nic společného s íránským jaderným programem.

V dalších týdnech se objevila ještě další dvě videa, na tom posledním opět údajný Amírí oznamuje, že se chce vrátit do Íránu. Americké úřady se k celé věci prakticky nevyjadřovaly, s výjimkou tvrzení, že Amírí nebyl do USA unesen, a že tak jako svobodně přišel, může kdykoli svobodně odejít. Vyvrcholením celé věci byl zatím jeho příjezd do k úřadu íránské zájmové sekce ve Washingtonu, kterou provozuje Pákistán, protože Washington a Teherán nemají ve svých hlavních městech ambasády. Podle íránských zdrojů už je na Amírí cestě zpátky, v čemž mu americké orgány očividně nebránily. Íránci tvrdí, že Američané byli donuceni propustit Amírího pod tíhou dokumentů, které Američany usvědčují z únosu Amírího.

V pořadu Názory a argumenty obvykle posluchačům nabízíme názory, argumenty, a pochopitelně pokud možno také odpovědi. V tomto případě můžeme nabídnout hlavně otázky. Zkusme vyslovit alespoň ty hlavní.

Tedy: Byl Amírí unesen, nebo opravdu přešel na americkou stranu dobrovolně, jako už několik vědců před ním? Kde byl po většinu doby, kdy o něm nebylo slyšet? A proč se náhle objevil právě teď? Je vědcem pracujícím původně pro tajná jaderná zařízení Revolučních gard, a nebo jen neškodným výzkumníkem jedné z teheránských univerzit? Vyzradil něco podstatného Američanům, a nebo ne? Kdo a proč natočil záhadné vzájemně se vylučující výpovědi, a šlo o jednoho nebo více mužů? Jestliže byl Amírí Američany vězněn, jak je možné, že ho pustili a nechali posílat zprávy do světa? A pravděpodobně momentálně ze všeho nejdůležitější dvě otázky – proč se rozhodl se vrátit, - a co se s ním po návratu stane?

Zatímco na většinu otázek nelze na základě studia otevřených zdrojů dát rozumnou odpověď, o těch posledních dvou se dá alespoň spekulovat na základě zkušeností s jinými případy.

I kdyby Amírí nepřešel na americkou stranu zcela dobrovolně, což není pravděpodobné, ale přece jen možné, je naopak pravděpodobné, že poté by se už pro jistotu nechtěl vrátit domů, protože by byl v každém případě považován za zrádce. Je tedy možné předpokládat, že se rozhodl vrátit se na základě tlaku své rodiny. Ta naopak mohla být pod tlakem režimu. Šahram Amírí má doma ženu a dítě, a tedy je velmi snadné ho vydírat. Pokud si íránské úřady myslí, že vědec svou vlast či režim zradil, pak je jeho život v každém případě ohrožen. Není to tak dávno, co se do Iráku ještě za Husajnova režimu vrátili diktátorovi zeťové, kterým byla slíbena beztrestnost. Pak ale byli stejně mučeni a popraveni.

Íránský režim je však přece jen jiný než byl ten irácký, a Amírímu možná byla slíbeno východisko v podobě hraní úlohy v současné propagandě – on sám v telefonickém rozhovoru s íránskou televizí hovořil o Američanech velmi špatně a slíbil, že íránským médiím podrobně popíše svůj prý komplikovaný příběh. Východiskem by pro něj mohlo být, že z něj režim udělá součást své vnitrostátní propagandy založené na nedůvěře v Ameriku a Západ a jejich hrozby. Je nepochybné, že už jen kvůli pudu sebezáchovy bude nyní Amírí trvat na tom, že byl do Ameriky unesen. V USA je podle íránských tvrzení asi 10 dalších občanů Íránu, kteří jsou prý zadržováni nelegálně.

Za pozornost stojí ještě jeden detail. Ministryně zahraničí Hillary Clintonová, když včera zdůrazňovala, že Amírí je zcela svoboden a může kdykoli odejít, zmínila jako opačný příklad případ tří mladých Američanů, údajně turistů, kteří byli vloni zatčeni na irácko-íránských hranicích a od té doby jsou zadržováni s tím, že jde o americké špiony. Objevily se tedy úvahy, že USA chtějí Amírího vyměnit za tyto tři občany, ať už pro tajnou službu pracovali nebo ne. Sami Američané to odmítají, a navíc je těžké si představit, že by Amírího vyměnili proti jeho vůli, a sami Íránci odmítají možnost, že by zajaté Američany propustili výměnou za nějaké ústupky.

Tak či onak, krátce po podivné a podivně rychlé americko-ruské výměně špionů v poměru deset ku čtyřem se opět ukazují dvě věci. Zaprvé, že většina spekulací o cílech tajných služeb je tváří v tvář neúplným faktům takřka nesmyslná, ale také - možná - že americké úřady momentálně nejsou zcela připraveny některé situace zcela efektivně řešit. Naopak Írán nyní může slavit velké propagandistické vítězství.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.