Kdo kam strká prsty?

Byl by musel mít po ruce nějaká akceptovatelná zdůvodnění svého počínání. Bez ohledu na to, že se dělo před usednutím do křesla vsetínského starosty a ještě daleko dříve, než vstoupil do nejvyšších politických pater. I ten, komu se zdálo, že je vicepremiér od počátku roku předmětem kampaně, štvanice a politické zákulisní hry, což do jisté míry také jistě byl a vše ještě docela neskončilo, musel být nově vytaženou záležitostí přece jen poněkud zaražen. Zvlášť pak asi tím, co Čunek říkal: nešlo o nezdaněné příjmy, větší část oněch tří a půl miliónu korun, ukládaných mimochodem do bank na starý občanský průkaz, totiž prý nebyla jeho, pouze ji spravoval. Ale komu, už sdělit nelze.

I přesto je asi ještě možné říci: Čunek není výrazně horší než jiní politikové, pouze v tom mnohem hůře chodí než oni. Na tom jistě něco bude, ale příliš to na věci nemění.

Mnohem podstatněji vyhlíží, že vlastně po celou dobu oné čunkovské kampaně narážíme na různé úniky z tajných spisů. Což - a není tomu zdaleka poprvé - naznačuje propojení policie s politikou. Odcházející vicepremiér se také kvůli tomu zlobí: redaktor České televize musel podle něho získat informace pro reportáž z trestního spisu a to je třeba vyšetřit. A má bezesporu pravdu. Kterou nepřímo potvrzuje autor pořadu: za zveřejněnými informacemi si prý stojí, byly podloženy písemnými doklady o jejichž zdroji ovšem už mlčí. Televizní redaktor má prý dokonce řadu dalších závažných zjištění kolem letního zastavení Čunkova trestního stíhání. My můžeme jen čekat, zda je ještě i teď Česká televize zveřejní, když mezitím Nejvyšší státní zástupkyně korupční kauzu vrátila k došetření a když je hlavně Čunek z vlády venku.

Pokud nějací policisté poskytují České televizi podklady z trestního spisu je to samozřejmě na pováženou. Navíc když vsetínské vyšetřovatele odvolal a z nezákonnosti nařkl jihlavský státní zástupce Salichov, který v létě onu úplatkářskou Čunkovu kauzu zastavil. Takže bychom si mohli domyslet, že policisté prostřednícím televize odpověděli protiúderem, mířícím jak na Čunka, tak snad i trochu na Salichova. Na druhé straně si ale třeba kdosi z vyšetřovatelů prostě nemohl dívat, jak se kauza přičinlivě zametá jako obyčejně pod kobereček a tak prostě trochu pustil na světlo něco jiného kolem Čunka. I to je představitelné. Tak jako se nemohl před vice než pětatřiceti lety dívat na počínání amerického prezidenta Nixona jeden z jeho nejbližších spolupracovníků a v anonymitě navigoval novináře z deníku Washington Post k odhalení nezákonností, jež vedly k Nixonově rezignaci. Přičemž si ale můžeme říci, že zásadní sehlání muže v čele světové velmoci a nějaké spíše asi šíbrovské praktiky okresní úrovně jsou přece jen dvě dost různé věci.

Patrně nejhůře vyhlíží varianta, že vše kolem Čunka v zákulisí organizuje kdosi z politické sféry. Pokud by tomu tak bylo, a lze si to představit, využívání dokonce tajných služeb politiky totiž podle všeho v Čechách zdomácnělo, pak měla by začít blikat poplašná světla. To se do jisté míry vlastně už děje. Potíž je ale v tom, že není v dané chvíli zřejmě žádná ochota především velkých politických stran se svých zdrojů a vlivů v bezpečnostních složkách dobrovolně vzdát. Zbývá snad jen možnost, že by přímo od policistů, vyšetřovatelů, agentů a jejich nadřízených začaly chodit informace, jak se ti a ti politikové snaží policii zneužívat. Což by bylo stylové, hezké, jistě i zábavné. A na konci bychom ještě snad i měli nezávislé bezpečnostní instituce. Což je ale samozřejmě žert nebo hudba sfér. Realita naopak říká, že například z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu právě odchází zhruba deset procent pracovníků, včetně řady řídících. Samozřejmě proto, že do jejich práce politikové dlouhodobě - jak se říká - "strkají prsty."

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .