Kdo je vlastně poškozeným v kauze IPB?

Takže střádal neznalý světa bankovních operací, ale už mnohokrát tragicky postižený krachujícími bankami na nic nečekal a jal se vybírat své úspory. Během prvních tří dnů si tak vkladatelé odnesli z IPB asi tři a půl miliardy korun. Z tohoto útoku na banku se samozřejmě radovali její konkurenti, protože tyto peníze lidé přinesli do jejich široce otevřené náruče.

Někteří si je možná nechali doma, což ovšem také není nejbezpečnější způsob, protože právě v těchto dnech vnikli ozbrojení lupiči vydávajících se za policisty do jednoho rodinného domku na okraji Prahy a odnesli si čtyři miliony v hotovosti, které našli doslova pod postelí.

Po té, co premiér Zeman, ministr financí Mertlík a guvernér České národní banky Tošovský ujistili veřejnost, že vklady nejsou v žádném případě ohroženy, lidé se uklidnili.

Po vyslovení této státní garance se nikdo nemusí bát, že by o své vklady přišel. Ovšem odpověď na otázku, komu útok na banku pomohl není tak jednoznačná.

Je dobře, že se díky novinářům veřejnost dozvěděla víc o dramatu, který se v IPB odehrává a vyvrcholí koncem června. Před valnou hromadou zveřejní auditorská firma výsledky hospodaření. Budou napínavé.

IPB se totiž zbavila svých rizikových aktiv čili ztrátových úvěrů ve výši asi 20 až 40 miliard korun tím, že je odprodala do formálně jiné společnosti. Tím by loňské hospodaření IPB skončilo čistým ziskem asi 500 milionů korun.

Loni tato transakce, jež se podle některých odborníků pohybuje na samé hranici legálnosti, prošla. Pokud by s ní nyní nesouhlasil byť jediný i minoritní akcionář nebo bankovní dohled ČNB, musela by se tato asi dvaceti až čtyřicetimiliardová ztráta nahradit a musela by se vytvořit příslušná rezerva.

Tolik IPB nemá a tak by tyto peníze měl vložit do banky majoritní vlastník japonská Nomura. Ta tvrdí, že by to ráda udělala, ale že s navýšením základního jmění nesouhlasí jedna fyzická osoba - minoritní vlastník a kvůli této překážce to Nomura prý nemůže učinit.

Rozhodnout by mohl soud, ale to by trvalo třeba několik měsíců. Zlí jazykové ovšem tvrdí, že si Nomura - nebo někdo jiný - tohoto podivného minoritního akcionáře sama objednala, aby se měla na koho vymlouvat.

Je otázka, proč Nomura neočistila IPB od špatných úvěrů, jež bezesporu vznikly ještě před jejím příchodem do IPB. Tím, že by je vykázala jako ztráty a pokryla by je příjmy z prodeje třeba akcií pivovarů, jež IPB vlastnila.

Ostatně tím prý vydělala asi 20 až 22 miliard. Přitom za IPB zaplatila jen 3 miliardy a dále do ní vložila asi 6 miliard, takže pořád by na pokrytí ztrát měla téměř 13 miliard.

Neudělalo to, a z právního hlediska je to asi nenapadnutelné.

Nyní se podle řady indicií zdá, že loňská situace se nebude opakovat a proto Nomura hledá někoho, kdo ztrátu zaplatí. Nabídla vládě odprodej svého podílu.

Zprvu požadovala to, co do IPB investovala. Narazila na tvrdý postoj a tak postupně slevovala. Teď se rýsuje jako jedno z možných řešení, že stát odkoupí podíl Nomury za symbolické jedno euro. Nomura by z tohoto obchodu vyšla se zdravou kůží a dokonce se ziskem, protože jí IPB vydělala víc, než do ní investovala.

Stát by ztrátu převedl do Konsolidační banky, v níž ukládá nejrůznější jiné ztráty. Tím, že by IPB zbavil špatných úvěrů, mohl by ji učinit atraktivní a prodat ji třeba za 19 miliard jako Českou spořitelnu nebo za víc.

Nemusel by ji prodávat najednou, ale třeba po částech a tím by její cena mohla být ještě vyšší. O poštovní divizi IPB se zajímá například banka ING, o bankovní síť má zájem ČSOB se svým belgickým vlastníkem KBC, o IPB pojišťovnu zase pojišťovna Allianz a o investiční část IPB by možná měla zájem i samotná Nomura. Ale hlásí se ještě italská banka UniCredo.

Je však možné, že ztráta IPB nebude jen oněch přetřásaných 20 miliard, ale třeba 45 miliard korun a je otázka, zda by stát za IPB dostal tak vysokou částku. Kdyby se to nepodařilo, musel by se rozdíl zaplatit z peněz daňových poplatníků, byť premiér Zeman tvrdil, že do polostátních bank, natož do soukromé banky, nedá už ani korunu.

Ovšem IPB má nejvíc vkladatelů a prochází jí asi třetina veškerého platebního styku. To už nějaký politický i ekonomický důvod k přivření oka nebo obou očí.

Možných variant řešení je samozřejmě víc, například uvalení nucené správy, která omezuje sice práva vlastníků, ale nikoliv vkladatelů. Tak tomu bylo například v Agrobance, ovšem Českou národní banku přišel tento krok asi na 40 miliard a v IPB, jež je mnohem větší, by to bylo mnohem dražší. Takže tomuto řešení není ČNB příliš nakloněna.

Jak a kdo tento nordický uzel problémů rozetne bude možná překvapení. Nesmíme zapomenout, že eso v rukávu může mít i bývalý generální ředitel IPB a dnes místopředseda dozorčí rady Jiří Tesař, autor prvního ekonomického programu české sociální demokracie v roce 1990 a její první financiér, který ovšem později poskytl velké úvěry také Občanské demokratické straně.

Jak je v Čechách zvykem, hledá se viník. Připomeňme proto některá fakta. Když začátkem srpna roku 1997 schválila vláda prodej 36,3 procenta akcií Investiční a poštovní banky, jež měl v rukou stát, japonské Nomuře, nejeden ekonom si s úlevou dokonce oddychl.

Stát totiž ztratil během několika let v IPB většinu a tedy i možnost cokoliv rozhodnout a banka se vlastně zprivatizovala takříkajíc sama "na divoko". Stát reprezentovaný v orgánech banky zástupci Fondu národního majetku nezabránil tomu, aby IPB navyšovala svůj kapitál, zatímco podíl státu zůstal stejný.

FNM byl pod silným vlivem Občanské demokratické aliance a tak koaliční vláda nečinně přihlížela.

Prodej připravoval Ivan Pilip, nejprve jako ministr financí v Klausově a později ve vládě guvernéra Tošovského. Ten se dnes ohrazuje, že nic nemohl dělat, že kupní smlouva byla připravena ještě Klausovou koalicí.

Vláda IPB neoddlužila a proto její cena byla tak nízká. Doufala však, že ji Nomura sama očistí.

Nestalo se tak, a protože po bitvě je každý generálem, ozývají se hlasy, že měl být prodej jinak připraven. Nomura ovšem nikdy netvrdila, že je strategickým, dlouhodobým partnerem.

Naopak, netajila se tím, že po několika letech IPB zase prodá. Nomura, zaměřená především na investice, se tedy zachovala racionálně, vedena svým prospěchem. Investovala a nejméně dvojnásobek vydělala.