Kdo je větší kazisvět?

Sociální demokracie se sice od začátku vyjednávání úplně nebránila vzniku tzv. velké koalice s občanskými demokraty, přesto považovala na veřejnosti tuto variantu spíše za jednu z okrajových a málo pravděpodobných. O víkendu proto poněkud překvapivě zazněla na televizní obrazovce nabídka na vytvoření tzv. velké koalice přímo z úst předsedy ČSSD Jiřího Paroubka směrem k Mirkovi Topolánkovi. Paroubek zároveň dodal, že by v takto vytvořené vládě nechtěl být a že by se spokojil s nějakou ústavní funkcí. Tzv. velká koalice by prý mohla fungovat do senátních voleb v roce 2008, kdy by se souběžně mohly konat i předčasné volby do sněmovny.

Podle očekávání nemohl Topolánek učinit nic jiného, než takovouto variantu rezolutně odmítnout. Vzhledem k tomu, že do senátních a komunálních voleb zbývá už jen pár dnů, byl by jakýkoli jiný postoj politickou sebevraždou. V době, kdy Paroubek zmiňovanou nabídku vyslovil, musel už dopředu vědět, že reakce jeho protivníka nemůže být jiná. Přesto nešlo o zbytečné gesto, ale o promyšlenou taktiku. Jejím cílem by mělo být postupné přehrání viny na druhou polovinu hřiště. Tedy snaha dokázat veřejnosti, že to nejsou především sociální demokraté, kteří boří, ale že se takto chovají jiné strany. Přesně v duchu této taktiky směřuje na adresu ODS pár dnů před volbami prakticky nepřijatelná nabídka tzv. velké koalice. Směrem k lidovcům a zeleným zase opakovaně míří dotaz, proč nechtějí vládnout s pomocí komunistů.

Je samozřejmě sporné, nakolik se tato taktika může v nejbližších dnech osvědčit. Komunální volby, s výjimkou větších měst, jsou specifické a dění kolem sestavování vlády by na ně nemělo mít výrazný vliv. Rovněž volby senátní by neměly být povolebním vládním provizoriem podstatně poznamenány. Paradoxně rovněž kvůli tomu, že se občanským demokratům daří odrážet na vládní úrovni nabídky na spolupráci se sociálními demokraty. Když se k tomu přidá opakované tvrzení Mirka Topolánka, že ODS nechce likvidovat menší strany, nemohou například lidovci nebo zelení postavit senátní kampaň na varování před získáním ústavní většiny v horní parlamentní komoře sociálními a občanskými demokraty. To musí dobře vědět i v Lidovém domě. Navíc má ČSSD tradičně malou šanci slušně zabodovat v komunálních a senátních volbách.

Z toho je zřejmé, že zmiňovaná taktika míří spíše k jinému horizontu. A tím by mohly být předčasné volby do poslanecké sněmovny. Zatím sice není jasné, zda k nim vůbec dojde, přesto potřebují sociální demokraté činit některé kroky, které by jim pomohly k případnému úspěchu. A jedním z nich je pokus o obrácení názoru veřejnosti na viníka zablokované politické situace. Přitom pověst destruktivního hráče si svým způsobem vysloužila sociální demokracie sama. Bylo to dáno tím, že vyjednáváním o vládě byl pověřen šéf nejsilnější strany, tedy Mirek Topolánek z ODS. ČSSD neměla důvod nějakým způsobem tolerovat tzv. trojkoalici a naopak dělala maximum pro její rozpad. K tomu patřilo opakované blokování volby vedení poslanecké sněmovny. Nelze se pak divit tomu, že podstatná část veřejnosti tento postoj považuje za destrukci.

Ve druhém kole by se sice role mohly obrátit, to by se však k pokusu o sestavení vlády musel dostat Jiří Paroubek. A nic zatím nenasvědčuje tomu, že se tak stane. Naopak lze očekávat, že další fáze povolebního vyjednávání se ponese v duchu diskusí o předčasných volbách a že se bude pracovat na formování vlády, která by zemi k volbám mohla dovést. To momentálně ČSSD příliš nevyhovuje. Proto bude podle všeho opět vystupovat v destruktivní roli. Z toho je zřejmé, že sociálním demokratům nezbývá nic jiného, než se snažit některými návrhy přesouvat spoluzodpovědnost za protahování volebního patu i na další hráče na české politické scéně. Čím bude v této hře úspěšnější, tím pro ni lépe.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .