Tomáš Pavlíček

Který pořad, rozhovor, série, reportáž nebo komentář z našeho letošního vysílání by podle vás posluchačům rozhodně neměl uniknout?

Se Standou Vintrem máme společné přinejmenším to, že si pochutnáváme na Portrétech Davida Hertla – z těch novějších byly pro mě výživné (protože jsem je slyšel) ty o Emilu Arturu Longenovi, Billym Haleym nebo o Zdeňku Rotreklovi. Tyhle pořady rád poslouchám, pokud za kuropění jedu do práce nebo před spaním.

Ve Vinohradské 12 mi docela otevřel uši seriál Extrém – a taky jedno dobrodružství paleontologie.

Čubčí pajšl, Slza komsolomčina – uznejte, že už jenom názvy ruských koktejlů člověka omámí. Takže pořad Na Východ! o Rusku a alkoholu – to i otrlým vánočním pijákům dokáže, že tady v Česku jsme proti našim slovanským bratrům z krve Kainovy jenom čučkaři.

Která chvíle z přípravy vysílání vám letos utkvěla nejvíc?

Můj dvojrozhovor v Ranním Plusu (v 8:08) se studenty se sice váže k Vánocům, i když tragicky – byla to reflexe střelby na Filozofické fakultě rok po téhle události.

Kdo z vašich kolegů pro vás byl letos oporou nebo inspirací?

Když bych měl mluvit o opoře nebo rovnou o berlích, tak musím zmínit celý tým, který nás jistí – sparing partnerky nebo partnery ve studiu, editory, koeditory, produkční, techniky, uklízečky a toho pána, co vozí barely s vodou.

Když nám vypadne host z linky nebo svého času i z páternosteru, tak se člověk stébla chytá. Buď mu kolegové pomůžou zatáčku vybrat, nebo je z toho materiál pro doktory, případně na silvestrovský pořad (který snad jednou vznikne).

Jaký je váš nejoblíbenější vánoční zvuk?

Zvuků je několik: zabublání naběračky do mísy s knedlíčkovou polévkou, otírání kočičí srsti o skleněné ozdoby, čvachtání vánočního bahna pod nohama.