Stanislav Vintr

Který pořad, rozhovor, série, reportáž nebo komentář z našeho letošního vysílání by podle vás posluchačům rozhodně neměl uniknout?

A za pozornost stojí všechny – Jak to bylo doopravdy, Ex libris, Portréty, Archiv Plus, Historie Plus a Téma Plus. Ono to není zdaleka všechno, ale pro ilustraci to stačí.

Uniknout by posluchačům neměla – ale už unikla – prázdninová série Léto s Rádiem Mama, která oživila legendární, dnes už téměř zapomenuté mystifikační rádio z devadesátých let. Protože ale šlo o pořad pevně svázaný autorskými právy, po odvysílání zmizel. Stejně jako původní stanice i její specifický humor.

Na webu zůstaly alespoň bonusové rozhovory a záznamy veřejných debat z Letní filmové školy v Uherském Hradišti, které si stále můžete poslechnout.

Co z vaší letošní práce by si podle vás zasloužilo „vánoční premiéru“ pro všechny, kdo to ještě neslyšeli?

Vánoční premiéru by si zasloužil cyklus Portrétů, který ještě nevznikl, ale třeba ještě někdy vznikne. Jmenoval by se Osobnosti Vánoc – mohly by v něm být třeba sv. Josef, Kašpar, Melichar, Baltazar, sv. Jan Křtitel a Herodes Veliký.

A z těch co už vznikly? Devadesátky – jak v Portrétech, tak v Tématu Plus. Už proto, že díky nim vznikly rozhovory do té doby na Plusu nemyslitelné – třeba s bývalou pornohvězdou Tarrou White. Cítíte ten kontrast s Osobnostmi vánoc?

Která chvíle z přípravy vysílání vám letos utkvěla nejvíc?

Jéje, těch by bylo. Ale největší jízda byla příprava Léta s Rádiem Mama a poslech hodin naprosto skvělého, nekorektního, mystifikačního humoru. A taky příprava na cyklus Portrétů Slavní hochštapleři – to byly neobyčejné příběhy a velké dada při natáčení promo videa.

Kdo z vašich kolegů pro vás byl letos oporou nebo inspirací?

David Hertl, autor a dramaturg historických pořadů. Já něco vymyslím a on si myslí, že je to zkouřenina, ale je tak hodnej, že to se mnou vytvoří, i když kroutí očima a říká „šmankote“. No a pak Martina Sedláková, spoluautorka několika cyklů Portrétů, třeba Slavných milenců nebo Hororu v Manile. To ona v díle Milenců o Oscaru Wildovi proslavila noční stolek Evy Braunové – pokud nevíte, o čem je řeč, tak si to rozhodně najděte.

Jaký je váš oblíbený vánoční zvuk?

Křupání závějí sněhu pod nohama... což se mi o Vánocích stalo naposledy někdy před 30 lety doma na Šumavě. Ale to byly devadesátky. Takže si to vlastně nepamatuju.