Kdo co jak vidí

Tak například nejnověji ministr zemědělství Jan Mládek nevidí žádnou potíž, natož pak třeba případný střet zájmů v tom, že bydlí v bytě, který si pronajal právě od člověka, který může - díky svému postavení a kontaktům - profitovat z takové, řekněme, symbiózy. Byt patří panu Janstovi, jehož advokátní firma právě čelí různým dohadům o možných finančních machinacích, spojených se zakázkou této kanceláře a ČSOB.

Ministr Mládek se zase v minulosti z pozice prvního náměstka ministra financí podílel na uvalení nucené správy na banku IPB a její následný prodej ČSOB. Ministr v tom nevidí žádnou souvislost. Pan Jansta je prostě jeho přítelem, který mu pomohl pronájmem bytu z tíživé životní situace.

Fakt, že nyní přítelova advokátní firma, která má vazby na jiné subjekty, podnikající v oblasti zemědělství, teoreticky může profitovat z přátelství advokáta s ministrem, je - jinak to říct nedovedu - skutečně viditelný. Nevidí ho jen zúčastnění. Je to sice poměrně dlouhá historka, ale podobá se přece tolika podobným historkám našich politiků.

Pravidelně nevidí, co ostatní vidí. Pravidelně nejsou schopni zahlédnout to, co se jinak popisuje třeba jako střet zájmů. Nebo jako zneužívání informací v obchodním styku. Nebo korupce. Nebo kšeftování se státními zakázkami bez výběrových řízení, pomocí slovního kličkováním mezi viklavými paragrafy. Nebo jako ne sice nezákonný, ale eticky nesprávný, klientelismus.

Je to všechno o tom, že tu platí nejméně dvojí pravidla. Jedna pro život špičkových politiků a jejich souputníků a satelitů, jiná pro jejich lid. Jmenujte mi, prosím, pět rozdílů tohoto schématu od situace před listopadem 1989.

A nevidím ty rozdíly v hromadách zboží v supermarketech a v možnosti jet na "Kanáry". Mám na mysli systém arogantní moci, která prostě něco nevidí, i když přitom přísně dohlíží na své roboty, aby za všechno platili daně a každé čtyři roky je znovu zvolili.

A jejich roboti přece nejsou slepí. Nebyli ani před sedmnácti lety. Musím říct, že mě ta situace rozesmutňuje. Před sedmnácti lety se lidem mohlo zazdát, že budou moci rozhodovat jaksi příměji o svých budoucnostech. Nyní mohou bezpečně a zcela rozhodovat tak možná o tom, který z desítek televizních kanálů si pustí do bytu a kolik se zadluží, aby mohli nakoupit všechny ty serepetičky v megaobchodech.

Ze snu o rovnější společnosti, v níž budou moci rozhodovat o své politické reprezentaci zbylo jen pár všeobecných frází o zastupitelské demokracii. "Neviditelná ruka" vládne trhu i politice - a my, zbytek občanstva, z toho vidíme jen ty neuvěřitelně křiklavé případy, které zase nevidí příslušníci, tedy ostatní údy, trupy a hlavy té "neviditelné ruky". Žijeme prostě ve dvou světech.

V tom jednom jsou stromy, které tvoří les. V tom druhém se někteří tváří, že stromy ten les prostě nevytváří. Oni žijí v jakémsi "Slepotově". Ti ostatní žijí v České republice.