Kde jsou levicoví extrémisté?

Je třeba říci, že ani zpráva BIS nijak obsáhle nezdůvodňuje, proč jsou zmínky o těchto organizacích a vůbec o radikální levici vlastně uvedeny právě v kapitole o levicovém extrémismu. Citujme doslova ze zprávy: "Mnohem hlasitěji než anarchoautonomové se z levého břehu extremistů ozývaly marxisticko-leninské skupiny, které se velmi čile zapojily do rozvoje a posilování mezinárodní spolupráce. Nejviditelnější byla jejich účast na druhém antiglobalizačním Evropském sociálním fóru (ESF) v Paříži, kde se setkávají různé levicové, zejména trockisticky a komunisticky orientované skupiny. Na jednání fóra přijeli z ČR zástupci Socialistické solidarity (SOCSOL), Revoluční mládeže (REVO) a Socialistické organizace pracujících (SOP). Mezi přítomnými byli i zástupci Komunistického svazu mládeže (KSM), Strany demokratického socialismu (SDS) a KSČM, která aktivitám ESF poskytuje propagační a finanční podporu." Konec citátu. Jak je z něho patrné, BIS zjevně monitoruje činnost levicových radikálních organizací, avšak ne zcela přesvědčivě zdůvodňuje, proč tak vlastně činí. Myšlenky samy o sobě totiž nemohou být nebezpečné, důležité je, zda-li za nimi mají následovat nějaké činy.

Přesvědčivější by tudíž bylo, kdyby BIS ve své zprávě jasně vysvětlila, proč se radikálně levicové myšlenky a jejich nositelé stávají předmětem jejího zájmu. Připravují snad tyto skupiny na základě těchto myšlenek státní převrat, odstranění demokratického právního pořádku, atentát nebo dokonce teroristický čin? Právě na takové aktivity by měla BIS upozorňovat ústavní činitele, aby bylo možné proti nim včas zasáhnout. Děje se snad v okruhu radikální levice něco takového? Je zřejmé, že samotné myšlenky, byť radikální, by neměly být předmětem zájmu BIS jen proto, že je jednou označila za extrémistické.

Zkusme při této příležitost nahlédnout do stanov dvou jmenovaných organizací. Komunistická strana Čech a Moravy definuje svoje poslání takto: Programovým cílem KSČM je socialismus, tedy demokratická společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní, postavená na maximální občanské samosprávě, prosperující a sociálně spravedlivá, pečující o zachování a zlepšování životního prostředí, zabezpečující lidem důstojnou životní úroveň a prosazující bezpečnost a mír. KSČM usiluje o to, aby byla stranou masovou, která pracuje na základě kolektivnosti jednání a rozhodování, samosprávných principů a široké vnitrostranické demokracie. Program KSČM vychází z marxistické teorie otevřené dialogu s mezinárodním komunistickým a levicovým hnutím, novým myšlenkám a poznatkům. "

Téměř totožně formuluje svůj program i Komunistický svaz mládeže, organizace blízká KSČM. Také jeho stanovy hovoří o demokratické pluralitní společnosti rovnoprávných občanů. Navíc se v nich ale hovoří o tom, že ve své činnosti vychází z učiní Marxe, Engelse a Lenina.

V zásadě je tedy možné říci, že ve stanovách obou organizací se rozhodně nehovoří o odstranění demokratické právního řádu, jak by mohlo vyplývat z minulosti komunistického hnutí, které v mnoha zemích právě toto učinilo. KSČM je ovšem v českém právním prostředí demokratickou, uznávanou parlamentní stranou, která za patnáct let své nové existence neučinila nic, co by opravňovalo k podezření, že jejím konečným cílem je odstranění demokracie.

Zároveň je ale třeba říci, že zpráva BIS pouze konstatuje, že dochází ke snahám o sjednocení radikální levice. Něco takového popřel šéf KSČM Miroslav Grebeníček, jde spíš o přání než skutečnost. Ovšem jisté pochybnosti o skutečném demokratickém profilu komunistických organizací přece jen existují. I v citovaných stanových například zmínky o mezinárodním komunistickém hnutí nebo dokonce o Leninovi přímo nahrávají historickým souvislostem, které nehovoří právě o demokratickém profilu komunistického hnutí zcela příznivě. Také mnohé pochvalné výroky komunistických politiků na adresu bývalého komunistického režimu jsou sporné, v tomto režimu přece evidentně pluralita, demokracie i samospráva byly potlačeny. Avšak to ještě stále zřejmě neopravňuje k automatickému zařazení organizací do rubriky levicového extrémismu.

Z hlediska demokratického profilu by se komunistické organizace měly opravdu, pokud chtějí v tomto smyslu být brány vážně, přesvědčivěji distancovat od potlačení demokracie, které strany téhož jména činily v minulosti nebo v některých zemích, jako je Kuba nebo Čína, i v současnosti. Je možné však rozumět i jejich výtkám, že by tím neměly být automaticky zařazovány mezi extrémisty. Nebo by zpráva BIS měla lépe vysvětlit, pokud by k takovému závěru došla, čím jsou tyto organizace pro demokratický právní řád opravdu nebezpečné.