Každý má vlastní starosti

Ne, že by mohl své velké soupeře porazit a vtáhnout do Oválné pracovny. Jeho šance na vítězství jsou zanedbatelné. Avšak samotná jeho účast ve volbách může jejich výsledek znatelně ovlivnit. Nejzazším cílem takového kandidáta je zpravidla překonání pětiprocentního prahu v listopadových volbách. Pokud se tak stane, Libertariánská strana získá nárok na rozpočtové prostředky pro financování další prezidentské kampaně, navíc zviditelnění zvýší její společenský vliv. Proto se třetí strany zpravidla snaží navrhnout coby kandidáta známou osobnost, často bývalého republikánského či demokratického politika.

Učebnicovým příkladem takové situace, kdy účast beznadějného kandidáta se podepsala na výsledcích klání, jsou prezidentské volby roku 2000. Tehdy Strana zelených vyslala do boje známého obránce práv spotřebitelů Ralpha Nadera. Podařilo se mu získat část stoupenců Demokratické strany, zvláště těch, komu Albert Gore nebyl příliš po chuti. Pětiprocentní práh Nader nakonec nepřekonal - dostal něco málo ke 3 % hlasů. Volby do poslední chvíle zůstávaly na vážkách a George Bush porazil Gorea s nepatrným odstupem. Dodnes mnozí zastávají názor, že nebýt Nadera, 43. prezident Spojených států by se jmenoval Al Gore. Pro demokraty účast Boba Burra v letošních volbách není žádnou hrozbou. Znepokojeni jsou však stoupenci Johna McCaina, a nikoli bezdůvodně. Burr v sobě objevil libertariánské ledví teprve před dvěma lety, do té doby dělal politickou kariéru v lůně Republikánské strany a od roku 1995 do roku 2003 zastupoval v Kongresu stát Georgia. Dodnes pěstuje přátelské vztahy s mnohými republikánskými politiky. V posledních týdnech ho nejeden z nich přesvědčoval, aby nebyl kazisvětem a kandidatury se zdržel. Není však vyloučeno, že na Burrovu stranu může zběhnout pár republikánů, zejména z těch, kdo původně v primárkách podporoval Rona Paula. O důvody by nebyla nouze: jak Ron Paul, tak Bob Burr jsou konzervativci od kosti, oba mají pověst neobyčejně čestných a zásadových politiků. Bob Burr byl kdysi jedním z navrhovatelů procedury impeachmentu vůči Billu Clintonovi. Ron Paul v roce 1988 kandidoval na prezidenta za Libertariánskou stranu a obdržel očekávaných 0,5% hlasů.

Zvláštnost amerického systému je v tom, že i u republikánů primárky probíhají nadále podle původního rozvrhu i přesto, že McCain se jich fyzicky neúčastní, ježto nemá soupeře a na výsledku mu nezáleží. Avšak výsledky těchto miniprůzkumů neztratily orientační povahu a skutečnost je taková, že v žádném státě nedostává McCain celých 100 % hlasů. Mnozí republikánští voliči tvrdohlavě zaškrtávají jména kandidátů již dávno odepsaných, aby takto demonstrovali svůj nesouhlas s kandidaturou McCaina. Tak třeba v Pennsylvánii Ron Paul a Mike Huckabee dostali 27% hlasů, v Indianě Paula, Huckabeeho a Mitta Romneyho podpořilo 23% voličů a v Severní Karolíně John McCain nedopočítal 26% do sta.

McCainův volební štáb tvrdí, že pro znepokojení není důvod: stejně naprostá většina těchto voličů v listopadu podpoří jednotného kandidáta, aby mohli demokratům zatnout tipec. Avšak i nepatrné množství hlasů ukořistěných Bobem Burrem může sehrát pro McCaina fatální roli. Po osmi letech vlády George Bushe postavení Republikánské strany nemohlo nebýt obtížné. V začátcích volebního klání experti jednomyslně prorokovali republikánům zdrcující porážku. Jenže na pozadí sebevědomého a korektního chování Johna McCaina neustálé sváření demokratů jejich šance povážlivě nahlodalo. V současné době, jak svědčí průzkumy, šance jsou vcelku vyrovnané a převaha žádného kandidáta nepřekračuje rámec statistické chyby. McCain má vcelku solidní naději na dobrý výsledek, vede intenzívní volební kampaň a přebírá demokratům témata, zatímco oni musí hledat na sebe kompromitující materiály. Do voleb zbývá půl roku a z hlediska možných překvapení je to skoro věčnost. McCain se obává jen jednoho - že mu Bob Burr zamíchá karetní horu.

Na druhé straně ani demokratický kandidát, až z toho klání nějaký vzejde, nebude mít klidný spánek. Ralph Nader jde totiž znovu do voleb, tentokrát coby nezávislý. Stále není vyloučeno, že se vynoří další jména, která se pokusí ukousnout ždibeček volebního koláče. Mohou se objevit kandidáti zelených, socialistů nebo nezávislých seskupení. Američtí voliči pokládají takovou situaci za absolutně normální. Stoupenci Burra a Nadera povzbuzují své favority známým heslem "Američané si zaslouží právo na výběr".

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .