Kateřina Perknerová: Ptejme se, proč Fico zvítězil
Robert Fico vyhrál se svou stranou Smer slovenské volby. Komentářů na toto téma se vyrojilo snad víc, než kdyby šlo o složení české sněmovny a vlády. Není to překvapivé. Ve třetím Ficově premiérském období a po jeho rezignaci v březnu 2018, která souvisela s masovými demonstracemi po objednané vraždě novináře Jána Kuciaka, se pro liberální část politického spektra staly špičky Smeru odstrašujícím příkladem.
Slovenský politik a herec Milan Kňažko mluvil o mafiánském státě, propojení byznysu s politikou. V Česku se nejčastěji hovořilo o čistokrevném populismu.
Čtěte také
Expremiér Mirek Topolánek v České televizi popsal, že ho kdysi Fico zval na skleničku, aby ho naučil být populistou jako z partesu, protože v tom je přeborník. Přesto vyznavač krystalické pravice Topolánek přiznal, že Fico byl jeho politický souputník a výborný partner. Prý se ani nemuseli domlouvat, neboť v Unii vystupovali automaticky stejně.
Jak je to možné, když teď Viktor Orbán Ficovi poblahopřál s tím, že se těší na spolupráci se skutečným vlastencem? Zároveň s mužem, který během kampaně řekl: „Mír vždy přichází z Východu a válka ze Západu.“ A Ukrajince bojující od roku 2014 na Donbase označil za nacisty a fašisty.
No protože je mistrem kampaní a ví, co chtějí nejen voliči Smeru, ale také extremistických stran, na jejichž sympatizanty cílil, slyšet.
Obrovské zklamání
Avšak to neznamená, že se tak Fico bude reálně chovat, pokud by se stal předsedou vlády. V Bruselu se rád předváděl jako státník, který přivedl svou zemi do eurozóny a v roce 2016 se prezentoval větou: „Být v jádru Evropské unie s Německem a Francií, to je podstata mé politiky.“
Čtěte také
Povolební Fico se zajisté mávnutím proutku nepromění ve vzorového sociálního demokrata. V domácí politice by jako premiér do určité míry kopíroval Orbána, v policii a justici by vyměnil klíčové lidi a tlačil by i na veřejnoprávní média. Kupoval by si obyvatelstvo štědrou sociální politikou a nejvlivnější byznysmeny odměňoval zakázkami za loajalitu.
To se nám nemusí líbit, ale je dobré se společně s expremiérkou Ivetou Radičovou zamyslet nad tím, proč třetina slovenské populace inklinuje k vládě pevné ruky: „Co jsme s demokracií udělali, že nedokáže být oproti extrému přesvědčivá? Demokratické instituce v očích občanů selhaly. Za tři roky padly tři vlády, což přineslo obrovské zklamání.“
Tam někde jsou kořeny Ficova vítězství. A také poučení pro současnou vládnoucí garnituru v Česku. Její nesnesitelná lehkost neplnění vyřčených slibů ji může přijít draho.
Co se ovšem týče zahraniční politiky, obavy prezidenta Petra Pavla budou pravděpodobně liché. Je skoro jisté, že se Robert Fico od svých evropských kolegů příliš lišit nebude. Slovy možná, ale činy stěží. Stejně jako Andrej Babiš nebo Viktor Orbán.
Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
