Katalánská ústava

Ústavní soud od roku 2005 projednal celkem sedm konceptů základního katalánského zákona, přijat však byl tento týden až ten poslední. K dohodě došlo mimo jiné proto, že soudci rozkouskovali Statut na několik částí, které pak schvalovali zvlášť. Tu první, předmluvu, z připomínek zcela vyňali, protože prý není organickou součástí Statutu. Pravým důvodem však asi bude že obsahuje zmínky o „katalánském národu“ a o „katalánské národní realitě“. Španělská ústava totiž ve svém druhém paragrafu hovoří pouze o „nerozlučné jednotě španělského národa“. Předsedkyně Ústavního soudu María Emilia Casas-ová vyjmenovala 14 paragrafů Statutu, které označila jako neústavní a které bude třeba vypustit nebo přeformulovat. Zajímavé je, že většina se jich týká soudnictví. S těmito výtkami byl katalánský Statut ústavním soudem schválen.

Ústavní soud ve svém verbálním zdůvodnění vyzdvihl, že jeho rozhodnutí „je velmi dobře obhajitelné“ a že „Statut zůstává neporušený“. Jinak to ovšem vnímají katalánské strany, které prosazují co největší nezávislost na centrální moci. Ta nejpočetnější, Convergencia y Unió, tedy Shoda a jednota vydala prohlášení že situace je po rozhodnutí Ústavního soudu „velice těžká“. Předseda strany Esquerra Republicana Joan Puigcercós přirovnal rozhodnutí ke „smrtelnému bodnutí rapírem“. Předseda katalánského parlamentu Ernest Benach prohlásil, že rozhodnutí „způsobuje celostátní krizi“, neboť proti sobě staví španělské kortesy a katalánský parlament. Ten totiž musí obhajovat výsledky referenda z června 2006, kdy se téměř 75% Katalánců vyjádřilo pro znění katalánského Statutu, okleštěného nyní rozhodnutím Ústavního soudu. Absence voličů ve zmíněném referendu byla ovšem padesátiprocentní. Katalánští zelení žádají, aby se všechny strany sjednotily v protestu proti rozhodnutí Ústavního soudu. S vyhlídkou podzimních komunálních a parlamentních voleb v Katalánsku to ovšem je velmi nepravděpodobné. Nespokojení jsou i lidovci, kteří tvrdí, že katalánský Statut je i přes okleštění vlastně druhou Ústavou v zemi.

Nejhůř na tom jsou však socialisté. Prestižní barcelonský list El País napsal, že předseda katalánské vlády José Montilla provozuje bezpočet kejklířských kousků, jimiž ukazuje svůj důrazný nesouhlas s rozsudkem a zároveň nabádá k „občanské odpovědnosti“. Všechny strany se v Katalánsku rozhodly uspořádat v sobotu 10. července manifestaci proti rozhodnutí soudu. Teprve příští týden bude totiž zveřejněn celý text. Ti rozumnější říkají: „Určitě musíme vyjít do ulic ale klidně a přitom důrazně“. Socialista Montilla slíbil, že vyzve premiéra Luise Zapatera ke schůzce, na níž by hledali nějaké řešení, které by uvedlo alespoň trochu do souladu výrok ústavního soudu s přáním Katalánců.

Socialisté se také snaží trochu osladit hořkou pilulku. Říkají, že není všem dnům konec a že rozhodnutí Ústavního soudu je jenom jedna bitva v dlouhé válce za katalánská práva. Tvrdí také, že kdyby v Madridu nevládli socialisté, mohlo být rozhodnutí mnohem horší. Lidovci naopak říkají: vidíte, co vám ti socialisti zase provedli.

Ústavní soud je ovšem nestranný orgán. Ovlivnit ho, dá-li se to tak říct, lze pouze připomínkami ke Statutu, které musí projednat. Katalánský základní zákon inspiroval dalších osm španělských autonomií k sepsání svých statutů. Zvláštní je, že jejich schválení prošlo bez větších připomínek, ačkoli se katalánskému dost podobají.

Právničtí experti už zjistili, že bude třeba předělat asi desítku katalánských zákonů, pokud zůstane platit Statut seškrtaný Ústavním soudem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.