Kašmír: zemětřesení nevedlo ke smíření

Právě naopak, islámští radikálové zřejmě využili situaci ve svůj prospěch a začali nové kolo útoků na indické straně. Jeden směřoval na dvojici hotelů, další si vzal na mušku politické shromáždění, do kterého hodili islamisté granát a začali střílet po lidech. Nedůvěra mezi Indií a Pákistánem tedy rozhodně obnovena nebyla, když si uvědomíme, že samotné Dillí se stalo terčem teroristů minulý měsíc - těsně před tamními svátky. Indický premiér Manmohan Singh tedy telefonoval pákistánskému prezidentovi Mušarafovi, že jeho vláda nedělá dost, aby zabránila útokům proti Indii, vedeným ze svého území.

Faktem je, že ani bezprostředně po zemětřesení žádná velká důvěra nezavládla. Právě naopak, projevila se hloubka opačných pocitů. Dostatečně to ilustruje fakt, že zemětřesení postihlo oblast 8.října, ale otevření alespoň jednoho přechodu přes hlídanou hranici trvalo bez jednoho dne celý měsíc. Ani to se neobešlo bez varovné střelby a slzného plynu, který použila pákistánská policie proti lidem, hrnoucím se k danému místu.

Dodejme, že tento přechod otevřely obě strany až na nátlak mezinárodního společenství a humanitárních organizací, jež měly (a dodnes mají) obrovské problémy s doručením pomoci na místo. Navíc se ukázalo, že postižení lidé zoufale hledají svoje zmizelé příbuzné a doufají, že by mohli být na druhé straně hranice. Nyní tedy existují celkem čtyři přechody a pátý se má otevřít tento týden. Není třeba zdůrazňovat, že i tak je to málo.

Indická policie předpokládá, že teroristé naprosto cynicky využili situaci, aby se mohli dostat na území indického Kašmíru. K útokům se ostatně přihlásila jakási nová skupina Al Mansurin. Pákistánské úřady sice popírají, že hranice je takto propustná, nicméně značná pravděpodobnost zde existuje. Otázka zní ale jinak: nakolik se Pákistán upřímně snaží militantní skupiny potlačit? Odpověď je zřejmá (vyslovil ji indický premiér): Islámabád nedělá dost, aby útokům zabránil.

Když porovnáme pákistánské zemětřesení s dvojicí podobných katastrof v Turecku a Řecku (před šesti lety), musíme konstatovat, že v tomto případě nenastal pozitivní politický vývoj. V případě Řecka a Turecka si obě země začaly vzájemně pomáhat a tehdejší šéf řecké diplomacie George Papandreou dosáhl svou odvážnou politikou skutečného vytvoření nové atmosféry. Atény v té době dokonce slíbily, že nebudou blokovat členství Turecka v Evropské unii.

Nic takového ale ve vztazích mezi Pákistánem a Indií nenastalo. Částečně je to určitě proto, že tam není odvážný Papandreou. Částečně to bude ale nepochybně i tím, že ideologie islámských extrémistů v Kašmíru je nesmiřitelná. Zdá se tedy, že oblast je postižena dvojnásobným neštěstím: kromě pohromy živlů také ideologií (nebo ideologiemi), jež jsou mnohdy ničivější, než přírodní úkazy.