Karel Poborský

25. červenec 2002

V situaci, kdy se u nás na podnikatele střílí jako na divokém západě, akciové trhy se ve světě propadají na pětiletá minima a k zemi se blíží asteroid, který nám s pravděpodobností jedna ku deseti způsobí prvního února roku dva tisíce devatenáct pořádnou škodu, bylo doopravdy třeba nějaké lepší zprávy. Tou se stal návrat Karla Poborského na české fotbalové trávníky.

Jeho premiéru v dresu Sparty si nenechalo ujít téměř patnáct tisíc fanoušků. Zájem diváků zaskočil pořadatele, kteří měli připraveno pouze dvanáct tisíc lístků. Distribuce těch, které byly dotištěny dodatečně, chvíli trvala, a tak se vedení klubu nakonec včera večer omlouvalo zájemcům, kteří zápas kvůli frontám u pokladen neviděli od začátku. Věc v naší lize nevídaná. Poborský nejprve centroval do slibných šancí a pak jeho první střela v padesáté šesté minutě znamenala premiérový gól v novém ročníku ligy. Je to symbolický gól. Po pádu minulého režimu jsme uvykli tomu, že fotbal je kromě sportu také byznys a že když na našich hřištích vyroste výjimečný hráč, nejsou naše kluby dostatečně bohaté, abychom ho mohli vidět hrát v naší lize. Také se už dávno nezlobíme na hráče, kteří v Anglii, Německu či v Itálii vydělávají peníze, jaké by sotva dostali doma.

To, jací hráči pobíhají po trávníku, odpovídá ekonomické situaci země a nepochybně i tomu, kolik je divák schopen zaplatit za lístek a jaké firmy se rozhodnou umístit na stadión svou reklamu. Fotbal je barometrem tržní ekonomiky a tak to, že včera Karel Poborský nehrál v Římě, ale v Praze, může znamenat, že se začínáme srovnávat s Evropou, z nejhoršího že jsme venku. Také je ale možné, že prostě jenom Poborského omrzelo hrát v cizině. I to by ovšem byla dobrá zpráva.

autor: iho
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.