Karel Köcher v ČT

Jeho přítomnost v jednom z nejsledovanějších pořadů České televize vyvolala hlavně na internetu živou diskusi a publicista Karel Pacner dokonce kvůli tomu zaslal Radě České televize stížnost s odůvodněním, cituji: "...Že takové vystoupení nemá ve veřejnoprávní televizi v demokratické zemi místo." Jan Kraus se bránil, že chtěl o agentovi vyprovokovat diskusi. Připomeňme si nejprve, kdo Karel Köcher je a proč o něm třeba Erik Tabery v Respektu píše jako o "odpudivé osobnosti".

Padesátiletého dr. Karla Köchera a jeho o deset let mladší ženu Hanu zatkla FBI v úterý 27. listopadu 1984 v New Yorku. Stalo se tak těsně před jejich odjezdem na letiště, odkud chtěli přes Curych zamířit do Vídně. "Měli v úmyslu se usadit v Rakousku a s návratem do Spojených států už nepočítali," řekl šéf kontrašpionáže FBI pro New York Kenneth Geide. Byt na Manhattanu totiž prodali. Manželé byli obviněni z vyzvědačství ve prospěch Československa, které trvalo 19 let. Paní Köcherová prý dělala manželovi v letech 1974-1983 kurýra. Köcherovi hrozil trest doživotního vězení.

Podle zprávy agentury UPI se Köcher přiznal, že v letech 1963-1965 prodělal v Československu špionážní výcvik. Do USA přišel, protože měl za úkol "se dostat do jakékoliv americké zpravodajské agentury". To se mu podařilo, několik let pracoval jako smluvní zaměstnanec CIA. Podle obvinění FBI Köcher "posílal československé zpravodajské službě skutečně všechny důvěrné či další informace, odhady a znalosti o osobách zaměstnaných u CIA, které získal či nastudoval během svého zaměstnání". Údajně přiznal, že na jaře 1975 ofotografoval jeden čtyřstránkový dokument označený TAJNÉ, kopie předal v cigaretovém pouzdře manželce a ta je odnesla kurýrovi.

Köcher se narodil roku 1934 v Bratislavě v rodině důstojníka. Vychodil francouzské a anglické gymnázium, v roce 1958 ukončil Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze a o tři roky později ještě Filmovou fakultu Akademie múzických umění. Složil státní zkoušku z ruštiny. Byl to člověk vysoce inteligentní, vzdělaný a sportovně založený. Vystřídal řadu zaměstnání: dělal lektora v planetáriu, učitele v učňovské škole, asistenta na vysoké škole, režiséra v televizi i nočního hlídače...

K práci pro bezpečnost ho v únoru 1963 získali příslušníci kontrarozvědky. V jednom pozdějším hodnocení se podle Karla Pacnera, který se zpravodajskými službami zabývá jako publicista, uvádí, že velký vliv na přijetí této nabídky zřejmě měly jeho velké ambice a snaha po seberealizaci. Krátce nato se dr. Köcher oženil. Když začala druhá správa StB uvažovat o jeho vyslání do zahraničí, zasvětila do této spolupráce i paní Hanu.

Köcher se totiž seznámil s profesorem Zbygnievem Brzezinskim během jeho návštěvy v Praze. Kontrarozvědka se domnívala, že tento známý americký politolog by mu mohl pomoci při budování nové existence v zahraničí. "Zdá se, že Sověti dospěli k závěru, že profesor má nějaké vazby na CIA," říká Pacner. "Köcher by se tedy mohl jeho pomocí dostat do blízkosti výzvědné služby". Jako agent dostal Köcher krycí jméno Rino, jeho žena Adrid. Jejich odjezd schválil první náměstek ministra vnitra 25. června 1965. "Cílem jejich vysazení do zahraničí a hlavním úkolem bylo získání poznatků o nepřátelské činnosti americké rozvědky proti ČSSR, eventuálně proti jiným socialistickým státům," uvedí oficiální dokument Státní bezpečnosti.

"Köcherovi byli nejspíše sexuálně nejvýkonnějšími nelegály v historii prosovětské špionáže," uvedl bývalý šéf archivu KGB Vasilij Mitrochin. V této činnosti "se nejen zdokonalovali na večírcích, kde se střídali jejich partneři, ale i při skupinových orgiích v newyorských sex klubech."

Podle Mitrochinova tvrzení se Köcherovi měli podílet na odhalování tajných operací CIA. O tom, že byl skutečně důležitý agent, který se podílel na boji proti demokratickým režimům, a tím udržoval a prodlužoval existenci totalitních režimů evidentně svědčí to, že ho nakonec Rusové vyměnili 11. února 1986 mimo jiné za sovětského disidenta Ščaranského.

Jen ze stručného výčtu Köcherova působení vyplývá dost zřetelně, že takový člověk do zábavného pořadu nepatří, protože na jeho činnosti není opravdu vůbec nic legračního. Vyčítat to ale Janu Krausovi, jako to někteří lidé dělají, by bylo chybné: odpovědnost leží na dramaturgii, která zcela podlehla představě, že v mediální civilizaci už dávno žádné hodnoty neplatí, autority neexistují a neexistuje ani rozdíl mezi periferií a centrem či dobrem a zlem. To všechno opravdu platí v komerčních médiích, veřejnoprávní instituce ale byly zřízeny od samého počátku v roce 1927 hlavně proto, aby se podílely na udržování tzv. vyšší kultury a proti tomuto pravidlu se naše ČT prohřešila.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .