Karel Hvížďala: Václav Bělohradský, filozof jako veřejný intelektuál
„Dnes žijeme ve chvíli, kdy se všichni občané našeho státu prohýbají pod tíží starostí, které na ně přenáší stát, který náhle přestal být paternalistický.
Ještě jednou: Nelze vrátit lidem svobodu bez toho, aby to byla především svoboda být příčinou svých vlastních starostí. Svobodný člověk je problém pro sebe a ostatní.“
Vrací se kultura, která nenávidí politiku. Za první republiky to bylo stejné, tvrdí Bělohradský
V Den boje za svobodu a demokracii si připomínáme boj proti dvěma totalitám – nacistické v roce 1939 a komunistické o padesát let později. Jak se tehdejší očekávání potkávají s dnešní realitou?
To jsou slova Václava Bělohradského ze začátku 90. let, kdy vletěl do Čech na koloběžce jiných slov a všechny omráčil. I v čerstvě probuzených Čechách se lišil tím, že měl všechno, co Čechům tehdy chybělo: sebevědomí i uhrančivou elokvenci i teatrální gestikulaci. Dne 17. ledna 2019 se dožil 75 let.
Jeho věta, kterou cituji, platí dodnes a dokonce ještě možná o něco víc než tehdy, protože řada lidí se po revoluci zvýšených očekávání s touto novou zátěží nedokázala vypořádat.
Přecenili své schopnosti i představy o sobě a přidali se k většině frustrovaných. Silný paternalistický stát jim chybí, což někteří politici nejen u nás, ale i v celé střední Evropě zneužívají.
Provokovat k myšlení
Václav Bělohradský: Žijeme v gumové kleci. Musíme si zvyknout, že dějiny skončily
Ve Francii pokračují protesty tzv. hnutí žlutých vest. Co vypovídají o současném dění v evropské společnosti? A v čem chyboval francouzský prezident?
Lidé, kteří sami před sebou neobstáli, kvůli svým selháním hledají viníky mimo sebe. Proto je pro ně svoboda danajským darem a upínají zrak k predátorům, kteří jim za odebrání svobody a strastiplného seberozhodování nabízejí útulné staré pelíšky. Křičí: Věřte mi, já za vás všechno vyřeším.
Václav, který žil v Itálii, mě zaujal poprvé svým doslovem ke Kacířským esejím Jana Patočky, kde stála tato věta: „Život pro ideu je opakem života pro ideologii.“
Bělohradského jméno jsem znal ze Sešitů, časopisu pro literaturu a diskusi, který vycházel pod vedením Petra Kabeše pár let kolem roku 1968 v Praze, než ho zakázali. Doslov jsem četl již v exilu, v Bonnu, protože z něho cituji v Českých rozhovorech ve světě. Krátce na to ještě vydal Krizi eschatologie neosobnosti.
Bělohradský: Karty byly rozdané od počátku. Má kandidatura měla filozofický význam
Na Praze 6 drtivě prohrál souboj s Jiřím Růžičkou (nestraník za koalici TOP 09 a Starostové). Svůj hlas mu dalo pouze 5284 voličů. Přesto prohru Václav Bělohradský (nestraník za koalici ČSSD a Strany zelených) nepovažuje za neúspěch. V politice ale končí.
Setkali jsme se o něco později a z toho se zrodila kniha-rozhovor Myslet zeleň světa. Po roce 1989 jsem ho přivedl do MF Dnes a asi po roce spolupráce přešel do Havlovi bližších Lidových novin, kde s ním vedl rozsáhlé dialogy, pak podporoval Václava Klause.
V posledním desetiletí je vehementně přítomný v Právu, které má blíž k sociální demokracii, a doprovázel i Miloše Zemana při cestě do Izraele. V roce 2016 dokonce kandidoval v Praze 6 za sociální demokracii a Zelené do Senátu. Když neuspěl, novinářům řekl, že počítal s tím, že prohraje, ale že chtěl zjistit, jak politika funguje zevnitř.
Ještě víc překvapil, když na jednom z prvních sněmů hnutí ANO Andreje Babiše přednesl dlouhý referát. Jako kdyby se mu po dlouhé absenci na italské periferii zastesklo po středu, v kterém se angažuje po návratu do Česka za všech vlád.
Evidentně se zřekl role katedrového filozofa a nejlépe se cítí v roli veřejného intelektuála za každé politické konstelace: chce provokovat k myšlení. Bělohradský nechce, aby s ním lidé souhlasili, chce, aby lidé odhalili něco, co by je bez něj ani nenapadlo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
