Karel Hvížďala: Pražská ODS stále v krizi

Prohoha, kdo je tu primátorem, že si nějaká stavební firma může dovolit zabrat městu takové prostory, kde skladuje jen suť. Kdyby vaše město fungovalo, musela by ta firma za pronájem těchto prostor zaplatit takovou sumu, že by do pár měsíců zkrachovala. V New Yorku, i když staví mrakodrap, ohradí kolem stavby většinou jen dva či tři metry městského pozemku.

Lékař Bohuslav Svoboda s motýlkem vyzařuje sice evidentní solidnost proti trochu cirkusovému vystupování jeho předchůdce, který při kdejakém projevu teatrálně koulil očima, a není navázán na lobbistické struktury, ale kandidátem na primátora se stal na poslední chvíli, nemohl se na kampaň připravit a je zřejmě ve vleku ne příliš sofistikovaných marketingových poradců. Jinak si nelze vysvětlit, že jeho poslední dva výstupy jsou z říše pohádek, a sice nápad, že od 1.ledna 2011 budou děti do patnácti let jezdit v Praze zdarma a že Praha postaví podle návrhu architekta Jana Kaplického jeho projekt Národní knihovny někde jinde a že v něm nakonec nemusí být ani knihovna.

V době, kdy ODS tvrdě prosazuje ve všech oblastech desetiprocentní úspory by doprava pro děti zdarma znamenala zvýšení výdajů pro Prahu podle ODS asi o 80 milionů, i když samozřejmě má pan Svoboda pravdu, když říká, že pro mnohé rodiče pražských dětí není platba za jízdné "zanedbatelná částka". "Mnozí si to nemohou ani dovolit. Jejich děti pak kvůli tomu často tráví volný čas pasivně doma nebo aktivitami, které určitě nelze považovat za vhodné," řekl 23.září Bohuslav Svoboda.

Nápad se stavbou Kaplického knihovny je ještě absurdnější, protože to byla právě pražská ODS, která spolu s prezidentem se tvrdě proti stavbě, která měla stát nedaleko vjezdu do tunelu Blanka, tvrdě postavila. Lze sice chápat, že přihlášením se k tak významnému symbolickému projektu, který značná část vzdělanější populace podporovala, protože si uvědomovala, že taková stavba v Praze by přitahovala návštěvníky stejně jako Tančící dům na Vltavském Rašinově nábřeží, či jako Kaplického stavba obchodního domu v Birminghamu. Obě stavby dnes v turistických průvodcích jsou upřednostňovány před památkovými objekty, protože oči mladých lidí na počátku XXI.století jsou víc upřeny do budoucnosti, než do minulosti.

Nedomyšlenost celého nápadu, ale vykazují hlavně sdělení, která tento nápad doprovázejí: Každý architektonický objekt je autorem navržen na přesné místo a nelze s ním jen tak snadno hýbat, a totéž platí o funkci budovy: Jan Kaplický soutěž na Národní knihovnu vyhrál dle mezinárodní poroty hlavně ze dvou důvodů: za prvé pro originálnost tvaru a za druhé pro dokonalé technické a bezpečnostní řešení uskladnění knih v podzemí. Oba tyto předpoklady nápad zcela ignoruje, a to už nehovoříme vůbec o penězích: knihovna by díky nejmodernějším technologiím, které u nás žádná stavební firma neovládá, stála řádově prý něco mezi třemi a čtyřmi miliardami korun.

První nápad tedy míří mimo cílovou skupinu voličů ODS, která většinou na tramvajenky pro děti má a jak známo tento populizmus nevyšell ani pánům Paroubkovi, Tvrdíkovi a Rathovi. A druhý nápad je nejen nepromyšlený a vůči voličům ODS až urážlivý, ale ignoruje i filozofickou podstatu původního sporu, to znamená vítězství tendence maloměšťáckého konzervatismu a pragmatismu nad tvůrčími ideály.

Teprve kdyby ODS dokázala tento spor pojmenovat a přihlásila se k tvořivosti, její voliči by možná uvěřili, že se v Praze začíná něco měnit. Podle posledního průzkumu agentury SANEP ze 4.října, který byl sice proveden po internetu a tudíž není moc směrodatný, protože ani nevíme, jak byl vzorek vybrán, je to ale tak, že v Praze téměř třicet procent nevoličů a nerozhodnutých se nechce voleb zúčasnit, protože politikům nedůvěřují. Podle výsledků průzkumu nové společnosti Global P.R. ze stejného dne, které zvěřejnila ČTK, by do zastupitelstva hlavního města 25 procent lidí volilo TOP 09, 18 procent ODS, 15 procent ČSSD a 11 procent Věci veřejné. Komunisté by dostali šest procent hlasů.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.