Karel Hvížďala: Karlu Krylovi by bylo 75 let
„Je-li člověk exulantem a považuje-li se zaň, setrvává zatvrzele na své příslušnosti k národu, z něhož pochází.
Jak ale jinak dokázat, že jsme dosud příslušníci, ne-li úctou a láskou k řeči? K jazyku, té Popelce. Nemáme kromě jazyka nic, co by nás opravňovalo k sounáležitosti s naší kulturou.“
Vzpomínky na znárodnění, poezie i skautská píseň. Poslechněte si unikátní nahrávky Karla Kryla
V pátek 12. dubna 2019 by se písničkář a básník Karel Kryl dožil pětasedmdesáti let. Toto výročí připomínáme řadou méně dostupných i zcela unikátních rozhlasových nahrávek.
To jsou slova Karla Kryla z listopadu 1979 z našeho povídání z knihy České rozhovory ve světě. A Karel Kryl skutečně sveřepě setrvával na příslušnosti k českému národu, proto nikdy nepřijal německé občanství, ač v Německu žil 20 let, což bylo velmi nepohodlné.
Cestovat mohl jen s tzv. Nansenovým pasem, který byl uprchlíkům vystavován podle ženevské Úmluvy od roku 1933, ale jeho držitel musel žádat při cestování do řady zemí o vízum.
S Karlem Krylem jsem se znal od roku 1968. Tehdy v Praze bydlel u našeho společného kamaráda a já s ním dělal rozhovor do Mladého světa. Seděl v kuchyni na Letné na Molochově, pil kávu, kouřil půlčíka cigarety z višňové špičky a přepočítával drobné z večerního vystoupení: z mincí si stavěl sloupky.
Používat právo odporu
Když jsem se ocitl v exilu, ač byl z mých tamějších kamarádů nejchudší, jako jediný se mě optal, kolik potřebujeme půjčit.
Exilové LP. Dokument o osobnosti Karla Kryla a jeho životě v emigraci
3. března 2018 uplynulo 24 let od doby, kdy v Mnichově zemřel Karel Kryl. Dokument se ohlíží za osobností Karla Kryla, jeho životem v emigraci a zároveň reflexí politické situace, která Kryla a mnohé další přiměla k odchodu z Čech.
Kryl byl věrný, ale tvrdý kamarád a selhání nikomu neodpouštěl. Když si Hrabal nasypal v 70. letech popel na hlavu, aby mohl publikovat, řekl mi: „Hrabalovo chování považuji za morální svinstvo, stejně jako jednání populárních zpěváků. Dokud nesmí Kubišová, není pro mne omluvy. Dokud nesmí Vaculík a Havel, je Hrabal děvka. Tečka. Proto jsem tady. A ne tam.“
Jeho soudy byly příkré a ne vždy se s ním dalo souhlasit, třeba když tvrdě spílal básníkům, kteří psali volným veršem. Uznával jen řeč vázanou, tedy rýmy.
Nikdy se nesmířil ani s rozdělením republiky. Na druhé straně právě ta jeho zatvrzelost, sveřepost a rýmy dělaly jeho texty po roce 1968 tak zapamatovatelné a dodávaly jim velkou sílu a naléhavost: „Prší a venku se setmělo/ Tato noc nebude krátká/ Beránka vlku se zachtělo/ Bratříčku, zavírej vrátka! Zavírej vrátka!“
Na konci 60. a na začátku 70. let uměl nasát atmosféru a přetavit ji do veršů, a proto je dodnes ikonou té doby. Z jeho písní z 80. let již cítíme rozhořčení a dokonce i nechuť vůči lidem v Československu a z textů z 90. let vyzařuje velké rozčarování a nepochopení.
Z počátku burcoval a po roce 1989 už byl silně rozzloben a někdy působil i ubrečeně, protože těžce nesl neschopnost se tvrdě postavit proti novým nepravostem, které kolem sebe viděl. Rozhádal se i s Václavem Havlem.
Karel Kryl krátce před smrtí, zemřel v roce 1994 a 12. dubna 2019 by se dožil 75 let, napsal: „Sám sebe jsem klamal, domnívaje se, že v člověcích v tomto státě je větší snaha vybřednout z gubernizace.“
To, že lidé se tu snáze smíří s každou nepřístojností, že neumějí používat právo odporu, ius resistendi, jsme my, co jsme se vrátili, cítili všichni, ale on to nesl hodně těžce, což zřejmě přispělo k jeho předčasné smrti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.