Karel Hvížďala: Federico Fellini, pravdomluvný lhář

Federico Fellini
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Federico Fellini

„Režírovat, to je něco takového jako velet posádce lodi Kryštofa Kolumba, která chce loď stále otočit zpět.“

To jsou slova Federica Felliniho, která řekl svému životopisci Tullio Kezichovi, příteli a filmovému kritikovi z deníku Corriera della Sera.  Jindy zase říkal, že si připadá jako Pinocchio mezi loutkami. Jinými slovy jako dřevěný neposlušný panáček, který díky četným dobrodružstvím zmoudřel.

A možná, že tyto dva citáty dobře vystihují to, jak se sám Fellini viděl: Maturitu udělal až na druhý pokus a pak nevěděl, co bude dělat. Živil se jako pouliční karikaturista, ilustrátor, psal do několika novin a to až do konce druhé světové války, kdy se seznámil s režisérem Robertem Rosselinim. S ním napsal scénář pro film Řím otevřené město, za nějž byl nominován na Oscara.

První jeho samostatný film Bílý šejk začal točit v roce 1952, v době, kdy už měl za sebou 19 scénářů a ve filmu se docela dobře orientoval. Skutečný úspěch měl ale až film Silnice z roku 1954, v němž hrála hlavní roli jeho žena Giulietta Masina.

Nejznámější jsou však dva jeho filmy Sladký život z roku 1960 a 8 a půl z roku 1963. V té době se sice mohl radovat ze svých úspěchů, ale jak říkal svým přátelům, už se přestal cítit jako režisér a měl pocit, že je víc herec. Všechno ho nutilo, aby se svlékl ze své kůže a byl někým jiným, než si myslel, že je.

Cítil se jako rukojmí

Stále byl obklopen lidmi z celého světa, kteří by rádi viděli, kde se v umělci bere tvůrčí elán, jak si kouzelník vymýšlí své triky. Nechtění diváci měli nastražené uši, drželi v ruce mikrofony či pera a bloky, aby zaslechli, co říká a pokud možno i jak myslí.

Říkával: „Pracovat za těchto podmínek to je něco takového, jako kdybyste chtěli psát, přemýšlet, korigovat v situaci, kdy jste obklopen zástupem lidí, kteří se vám dívají přes ramena, aby viděli, co jste právě napsal.“

A jeho biograf k tomu dodává: „Ti lidé, kteří ho při práci obklopovali, tvořili velice pestré publikum. To nebyli jen jeho přátelé, obdivovatelé, kteří ho chtěli při práci podpořit, ale i závistivci, kteří se snažili něco vyslídit. Fellini z toho neměl radost, cítil se jako rukojmí, ale nemohl proti tomu nic dělat.“

Poslední film Federica Felliniho se jmenuje Hlas měsíce a byl dokončen v roce 1990. Podnět k němu dala kniha Ermanno Cavazzoniho. Točil ho opět tak, jak byl zvyklý: bez scénáře, jen podle poznámek či jakéhosi exposé.

Karel Hvížďala

Idea ale byla jasná: měl vyprávět o venkově, předvést všechna roční období, uzlové body nedávné historie a hlavní postavy měly připomínat Don Quijota a Sancho Panza. Ale i tentokrát šlo o kombinaci předlohy s vlastními vzpomínkami a fikcí. Proto o sobě tvrdil, že je pravdomluvný lhář.

Celkem natočil Federico Fellini dvacet filmů a obdržel pět Oscarů. Narodil se před sto lety 20. ledna1920 v Rimini a zemřel 31. října 1993 v Římě.

Autor je publicista