Karel Gott
Hledání prezidentského kandidáta sledovala veřejnost nejprve se zájmem, pak s nervozitou a nyní, zdá se, přichází na řadu i jisté pobavení, když si národ s překvapením uvědomuje, že prezidentem nakonec vůbec nemusí být zkušený politik či renomovaný vědec, ale docela klidně i hvězda show byznysu. Není to, pravda, v Evropě zvykem, ale všechno je někdy poprvé.
Spontánní zájem médií dává tušit, že v případě přímé volby je třeba počítat s výhodou kandidátů obecně známých, populárních. Není snadné odhadnout chování voličů, pokud se o jejich hlasy začnou zajímat celebrity. Politici nepochybně vezmou v úvahu, že jejich kalkulace prosadit v přímé volbě stranické kandidáty, se může ukázat jako bláhová. Ze hry je nemusí vyřadit zrovna Zlatý slavík. Prostor by se otevřel pro bohaté podnikatele, populární baviče, úspěšné sportovce, královny krásy - prostě pro lidi, které národ díky televizním obrazovkám považuje skoro za členy rodiny.
Iniciativu umělců, kteří přišli s nápadem zvolit prezidentem Karla Gotta, je třeba ocenit, protože až na konkrétních příkladech si občané mohou dobře uvědomit, jaké přednosti a jaká úskalí přináší přímá volba hlavy státu. Současně je ovšem třeba říct, že právě zmíněná iniciativa dost možná povede k tomu, že poslanci nakonec ve třetí volbě prezidenta zvolí. Pokusem omylem si v posledních týdnech ověřili, kdo prezidentem být nemůže, a teď jim zřejmě také došlo, kdo všechno být prezidentem může. Nemohou nevědět, že republiku čekají osudová rozhodnutí a dost možná i těžké zkoušky. Na důvěryhodnosti prezidenta bude záležet. S veškerou úctou k hlasovému fondu Zlatého slavíka by asi bylo rizikem, kdyby na Hradě usedl někdo jako James Bond.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
