Karel Barták: Unie jedná se Sýrií zatím na nižší úrovni a vyčkává, jak to bude s migranty

17. prosinec 2024

Největší audioportál na českém internetu

Syrští Američané a jejich příznivci oslavují poté, co syrští povstalci oznámili, že svrhli prezidenta Asada | Foto: Rebecca Cook, Reuters

Karel Barták: Unie jedná se Sýrií zatím na nižší úrovni a vyčkává, jak to bude s migranty

„Zatím říkají správné věci, nevíme však, zda je budou také dělat,“ shrnula šéfka evropské diplomacie Kaja Kallasová převládající názor na to, jak postupovat vůči islamistické skupině, která se v Sýrii ujala moci po bleskurychlém svržení diktátora Bašára Asada. Po schůzi ministrů zahraničí mluvila o „nadějné, ale nejisté budoucnosti“. Sedmadvacítka se podle ní dohodla, že Unie bude zatím s novými syrskými vládci jednat na nižší, tedy diplomatické úrovni.

Byla to první schůze pod taktovkou Kallasové. Ukázala, že evropské země jsou vůči Sýrii zatím opatrné. Některé chtějí, aby se nový režim napřed zavázal, že nebude pokračovat ve spolupráci s Ruskem.

Většina má ovšem tendenci na problém nahlížet především úzkým prizmatem postoje k syrským běžencům, kteří od roku 2015 prchali a prchají do Evropy před hrůzami občanské války a krutovlády Asadova režimu.

Čtěte také

Kallasová vypočítala zatepla podmínky, za kterých se bude s novým syrským režimem bavit. Žádá po něm zajištění stability, svrchovanosti a územní celistvosti Sýrie, a také respektování práv menšin, obnovu institucí, vládu zahrnující všechny složky společnosti, a také pronásledování pachatelů minulých zločinů.

Zatím Evropská inie udělala konkrétně to, co vždycky – zvýšila letošní humanitární pomoc o čtyři miliony na celkových 163 milionů eur (v přepočtu víc než 4 miliardy korun).

Bezpečná nová Sýrie?

Evropané, a to včetně bývalých koloniálních mocností Francie a Velké Británie, už dávno zapomněli na své někdejší ambice ovlivňovat zásadněji dění na Blízkém východě. Zeměpisná blízkost jim přitom velí, aby se snažily co nejvíc. Všichni přeci vědí, že pokud dojde k nějakým otřesům, zamíří uprchlíci z této oblasti primárně a neomylně vždy do Evropy.

A jsme u toho. V zaslepenosti obavami z migrantů začaly evropské země vyjednávat o možnosti, že by i Asadova Sýrie, tedy zločinná diktatura, mohla dostat status bezpečné země, kam by bylo možné snadno vyhošťovat její občany, kterým bude v Unii upřeno právo na azyl.

Čtěte také

Česko bylo mezi signatáři dopisu adresovaného v červenci Evropské komisi, ve kterém sedm zemí žádalo jmenování zvláštního zmocněnce pro Sýrii, který měl režim takových návratů vyjednat. Komise reagovala pozitivně – jeho vyslání bylo v době dobytí Damašku povstalci na spadnutí.

Jakmile se události takto otočily, otočily i evropské vlády. Řada z nich, včetně té české, skoro okamžitě označila pro změnu za „bezpečnou“ tu „novou“ Sýrii a zastavila přijímání žádostí Syřanů o azyl. V nejistotě se ocitly tisíce lidí, kteří na vyřízení žádostí čekají. Některé vlády, například rakouská, začaly připravovat vyhošťovací programy.

Hnízdo hadů

Všechny tyto tanečky, určené domácímu publiku, jsou samozřejmě předčasné. Sýrie představuje svým etnickým i náboženským složením hnízdo hadů, které nebude snadné uvést do klidu a nějaké harmonie.

Střetávají se tu také silné vnější zájmy Turecka, Íránu, Ruska i Spojených států. Velkou neznámou zůstává osud syrských Kurdů, kteří mají spojenecká pouta s Američany, ale Turci je chtějí porazit a zničit. Právě na jimi ovládaném území se nacházejí věznice s desetitisíci bojovníky někdejšího Islámského státu.

Karel Barták, bývalý dlouholetý zpravodaj ČTK v Bruselu

Pokud by se tito lidé měli dostat na svobodu, což není vůbec vyloučeno, mohla by se Evropa těšit na poněkud jiné migranty, než jací dosud mezi syrskými běženci převládali, včetně stovek státních příslušníků členských zemí Unie.

Mohli by se k nim přidat také protagonisté a služebníci Asadova režimu, kteří budou nyní nutně čelit pronásledování. Co nepřísnější kontrola vnějších hranic Unie proti Syřanům pak bude skutečně namístě.

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz

autor: Karel Barták