Karel Barták: Šroubovaná angličtina Bruselu

Dokumentace byla v angličtině, ale v angličtině velmi šroubované, nesrozumitelné, jak to bývá u bruselských dokumentů. Vlast tohoto jazyka užívaného dnes všemi odchází bohužel z Evropské unie a zanechá po sobě právě tuto prapodivnou angličtinu. Paradoxně to bývali nejčastěji právě Britové, kdo poukazovali na nejapnost anglicky psaných textů EU, stejně jako na strnulost bruselské byrokracie.

Čtěte také

Filip Nerad: Středoevropské nešvary brexitové politiky

​​Za tři a čtvrt roku, co trvá sága zvaná brexit, byly popsány stohy papíru o politických kotrmelcích ve Spojeném království, jehož politická scéna se není schopna s Evropou ani rozloučit, ani srovnat. Podstatně méně se vedou úvahy o tom, jaké důsledky bude mít pro unii, tedy pro zbývajících 27 členských států a jejich společné instituce. A jaká ponaučení lze už dnes z brexitu, který ještě nenastal, vyvodit.

Nedělejme si iluze – odchod Spojeného království je pro Evropskou unii šokem, havárií prvního řádu. Odchází země, jež představuje pětinu unijní ekonomiky. Britský hospodářský výkon se rovná součtu devatenácti nejmenších zemí EU. Výrazně utrpí unijní rozpočet, protože Británie do něj víc dává, než z něj bere. )

Ačkoli byli Britové v Bruselu považováni za věčné kverulanty a potížisty, v mnoha sektorech hráli prvořadou, konstruktivní úlohu a budou citelně chybět. Za všechny jmenujme třeba finanční služby nebo výzkum. A nezapomínejme, že britská armáda je v EU největší, spolu s francouzskou, a také nejvíce akceschopná. I to znamená, že celá Evropská unie ztratí po brexitu na síle, na váze a na prestiži.

Brexit jako inspirace?

Čtěte také

Petr Holub: Brexit bude bez dohody i bez schválení parlamentu. Manipulace začíná

Lze však vystopovat i řadu dalších, méně evidentních ponaučení. Vybral jsem pro tentokrát následující čtyři.

Ze společenství, jako je EU, se velmi těžko odchází.  Málokdo si uvědomuje, nakolik společná legislativa a praxe propojují ekonomiky a další sféry veřejného života. Čím déle byla země v EU, tím jsou tyto vazby propletenější a komplexnější. Ačkoli stoupenci rychlého brexitu jsou ochotni přinášet oběti, je stále zřejmější, že proces odpoutávání by měl být postupný a strukturovaný; v opačném případě budou škody na obou stranách nejen zbytečné, ale nesmyslně vysoké.

Kampaň stoupenců brexitu před referendem v roce 2016 používala jak známo lživé argumenty, ale také mnoho pravdivých. Evropská unie je stále více viděna, a to nejen v Británii, jako samoúčelná integrace odtržená od života lidí, ale i států, které unii tvoří. Sedmadvacítka bude muset zahájit zásadní reformy, aby přesvědčila občany o správnosti poslání této unie. To nebude vždy snadné – ačkoli vůči brexitu jsou zbývající členové EU zatím pozoruhodně jednotní, na dalším směřování společného projektu se budou obtížně shodovat.

Čtěte také

Jan Fingerland: Bitva o Británii, suverénně svrchovanou

V této souvislosti bude třeba opět nastolit pojetí národní svrchovanosti v podmínkách členství v organizaci jako je Evropská unie. Tradiční náhled na suverenitu z pozice národního státu je dnes motorem politické rétoriky lidí jako Boris Johnson, Viktor Orbán, Marine Le Penová či Matteo Salvini. Je to koncepce vedoucí k izolaci, nacionalismu a vyvolávání starých nepřátelství. Pro jedny překonaná, pro druhé opět atraktivní.

Jakákoli velká krize příštích let, ekonomická či společenská, na kterou nebude Evropská unie schopna účinně odpovědět, bude vodou na mlýn politickým silám, pro které dnes v Evropské unii hlasuje už čtvrtina voličů a pro které je brexit vítanou inspirací.

V Bruselu je často slyšet, že bez Británie to půjde lépe. Otevřou se možnosti společných postupů v oblastech, které Londýn zatím blokoval. Sedmadvacítka bude akceschopnější a semknutější. Uvidíme. Nové iniciativy znamenají více sdílené suverenity, takže bude zajímavé sledovat ty, kdo se dosud schovávali za britské odmítání. Vyžadují také více peněz, kterých bude méně, jak jsme viděli. Příslušná dokumentace bude ovšem nepochybně vyhotovena v angličtině.

Autor je publicista