Karel Barták: Polsko a Maďarsko blokují evropský rozpočet. Co na to Evropská rada?
Vládci Maďarska a Polska hodně riskují, když vyhrožují, že zablokují budoucí financování Evropské unie. A to proto, že nechtějí, aby příjmy z rozpočtu Evropské unie byly podmíněny dodržováním vlády práva.
Mají máslo na hlavě a jejich argumenty jsou slabé a hloupé. Sdělují celému světu, že nemíní uznávat kontrolní mechanismy vlastní každé fungující demokracii, jako jsou nezávislá média, silná občanská společnost či nezávislá justice. A myslí si, že jim to projde, že jim Unie nakonec nabídne nějaký kompromis, který jim umožní utrácet cizí peníze a zároveň u sebe doma oklešťovat svobodu a demokracii. Jenže ono to vyjít nemusí.
Čtěte také
Drama se vyhrotilo na pozadí koronavirové pandemie, kvůli které se Evropská unie nebývale zmobilizovala – členské státy se dohodly, že si společně vypůjčí 750 miliard eur, které si pak ve formě půjček a úvěrů rozdělí podle toho, jak krize postihla jejich ekonomiky. Spolu se sedmiletým rozpočtem je na stole bezprecedentní suma 1,82 bilionu eur – takže není divu, že je od počátku kladen důraz na řádné hospodaření. Tedy i na to, že jakékoli podvody či zpronevěry budou odhaleny a potrestány, což předpokládá dokonale fungující justici a další kontrolní mechanismy.
Čtvrteční online jednání premiérů členských zemí nepřineslo podle očekávání žádné řešení. Naopak, na obrazovkách se někteří politikové předháněli ve vypjaté rétorice. K Viktoru Orbánovi a Tadeuszovi Morawieckému se přidal slovinský Janez Janša.
Tváří v tvář nesmyslným a demagogickým výrokům této trojice se zatvrdila i západní Evropa. K tradičně nekompromisním Nizozemcům, Dánům či Finům se přidali i Francouzi nebo Italové. Zástupci nejsilnějších klubů v Evropském parlamentu oznámili, že nepřipustí žádný ústupek.
Polsko a Maďarsko umravnit
Kudy tedy ven z patové situace v okamžiku, kdy Evropa prožívá druhou vlnu pandemie a naléhavě potřebuje slíbenou finanční injekci? Dá se spoléhat na vyjednavačské umění, prestiž a vliv kancléřky Angely Merkelové? Historická odpověď na dopady pandemie měla být vrcholem německého předsednictví v EU a tlak na Polsko i Maďarsko bude nyní obrovský.
Čtěte také
Jenže Morawiecki i Orbán již řekli tolik, že pro ně nebude snadné ustoupit, už kvůli domácímu veřejnému mínění. Na druhé straně to možná přece jen udělají, pokud si uvědomí, že většina necouvne a že by opravdu mohli o peníze přijít.
Takovému řešení by mohlo napomoci technické „upřesnění“ navrhovaného sankčního mechanismu, jehož spuštění by podle eurokomisaře Johannese Hahna mohlo být koncipováno jen jako „doplněk“ k dalším nástrojům, které má komise k dispozici; bylo by tudíž být výjimečné. Memorandum v tomto smyslu by mohlo být použito jako pomůcka, která by umožnila kverulantům sklapnout podpatky a neztratit tvář, zatímco princip podmíněnosti by zůstal zachován.
Čtěte také
Nabízejí se však i tvrdší řešení – evropská smlouva umožňuje, aby skupina členských států prováděla společné politiky, do kterých se dalším nechce. Fond obnovy by se tak stal předmětem „zesílené spolupráce“ 25 nebo 24 zemí, zatímco dvě nebo tři by z něho byly vyloučeny, protože nesdílejí podmínky jeho naplňování.
Další možností by bylo se na fondu obnovy domluvit bez Poláků a Maďarů, případně Slovinců, docela mimo EU jako na mezivládním projektu. Obě varianty by ovšem vyžadovaly velkou přípravu a složitý způsob schvalování, tedy značné zdržení – které nikdo nechce.
Všechny zraky se proto budou nyní upírat na zákulisní vyjednávání na nejvyšší úrovni. Spekuluje se o tom, že by se kancléřce Merkelové mohlo povést rozbít maďarsko-polskou jednotu. Tedy se dohodnout s Morawieckim a izolovat Orbána. Nebo najít společnou řeč s oběma, za použití velkého biče a trochy cukru.
Evropská unie je sama vinna tím, že dosud nedokázala obě země umravnit, ačkoli proti nim formálně vede řízení pro porušování základních hodnot podle článku sedm smlouvy, ze kterého si maďarští a polští politikové jenom utahují. EU by se měla vrátit k podstatě problému – a vzít si příklad z Norska, které už zmrazilo veškerou pomoc Maďarsku a částečně Polsku, kvůli, překvapení, nedostatku demokracie.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
