Karel Barták: Evropský parlament čelí ruským dezinformátorům
Jak zařídit, aby nebyla porušována svoboda slova, základní princip parlamentní demokracie, a přitom bránit ruským dezinformátorům, aby podněcovali část prorusky naladěných europoslanců a jejich prostřednictvím vymývali mozky veřejnosti, nota bene krátce před eurovolbami? To je dilema, které momentálně řeší vedení Evropského parlamentu. Debata v plénu na toto téma příští týden bude hodně bouřlivá.
Čtěte také
Podnět k aféře, které se začalo říkat Russiagate, vyšel z Prahy. Česko jako první oznámilo výsledky šetření tajných služeb několika zemí, podle kterých ruská mediální organizace Voice of Europe, neboli Hlas Evropy, využívala hojně euroskeptické poslance Evropského parlamentu ve svých diskusních pořadech k diskreditaci evropské podpory Ukrajině.
Někteří z pozvaných dostávali za své příspěvky zaplaceno, uvedla česká strana. Toto konstatování posléze potvrdil i belgický premiér Alexander de Croo.
Čtěte také
Korupce je samozřejmě trestný čin a těmito případy se budou zabývat národní policejní orgány. Zatím se v této souvislosti objevilo jen jedno konkrétní jméno, a to poslance za ultrapravicovou Alternativu pro Německo Petra Bystroně, který figuruje na druhém místě kandidátky této strany do europarlamentu.
Údajně dostal za své služby 25 tisíc eur. Další protagonisté krajní pravice z Německa, Belgie, Nizozemska či Dánska, kteří se vyskytovali v pořadech Voice od Europe, unisono tvrdí, že své názory ventilovali zadarmo.
Evropský parlament jako platforma kremelské propagandy
A jsme u toho. Evropský parlament přece nemůže „sloužit jako platforma kremelské propagandy“, stěžovala si padesátka europoslanců v dopise předsedkyni parlamentu Robertě Metsolaové. Ale proč by nemohl?
Čtěte také
Řádně zvolení zástupci vesměs krajně pravicových stran mají stejné právo vyjadřovat své názory, v médiích nebo na plénu, jako jejich kolegové zastupující strany pravého či levého středu. Co na tom, že jejich postoje papouškují kremelskou propagandu. Dá se s tím vůbec něco dělat?
V demokracii není zajisté zakázáno mít a hájit jakýkoli názor. Pokud se ovšem prokáže, že je součástí cílené kampaně cizí mocnosti, která představuje z hlediska vlád členských zemí bezpečnostní hrozbu, pak je třeba se zamyslet, zda svoboda projevu přece jen nemá jisté hranice.
Právě kvůli tomu cestuje po Evropě Věra Jourová, místopředsedkyně Evropské komise, a snaží se vlády burcovat. „Rusko má dezinformace na seznamu svých válečných aktivit. Je to hybridní hrozba, která má za cíl působit na občany členských států, aby dali jasný signál svým politickým lídrům, ať přestanou podporovat Ukrajinu,“ vysvětluje.
EU a bezbřehá svoboda projevu
V období před eurovolbami je jasné, že cílem ruského snažení je získat co největší podporu pro kandidáty, kteří dlouhodobě kritizují evropskou integraci a jsou přinejmenším shovívaví k počínání ruského prezidenta Putina.
Vedle německé AfD jde zejména o francouzské Národní sdružení, nizozemskou Stranu pro svobodu či belgický Vlámský zájem, tedy strany, které se těší stále větší přízni voličů. Ruská taktika funguje. Dobrý výsledek těchto partají může vést k oslabení dosavadní evropské jednoty vůči ruské agresi.
Evropská unie si za této situace nemůže dovolit luxus bezbřehé svobody projevu. Politická diskuse musí mít mantinely dané přinejmenším mezinárodním a trestním právem. Jourová říká, že se musíme naučit chránit veřejný prostor před dezinformacemi, aniž bychom zaváděli cenzuru. Tedy je to procházka po tenkém ledu, kterou musíme nezbytně podstoupit…
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
