Karel Barták: Americká válka v Íránu Evropu ekonomicky poškozuje, politicky však může mít i dobré důsledky
Spojené státy nepožádaly evropské členy NATO o pomoc s vojenskou operací proti Íránu. Ani je neinformovaly o její přípravě. Evropané se této války tudíž nijak neúčastní a ani nemají v úmyslu se do ní jakkoli zapojovat. Tato kategorická odpověď zaskočila prezidenta Donalda Trumpa, který od té doby nevynechá den, aby evropské spojence zastrašil nebo jim vyhrožoval.
Potěšila na druhé straně většinu veřejnosti v Evropě a zvedla kredit Evropské unie, jejíž rozhodně negativní postoj k americko-izraelské anabázi se líbí – nejen domácím voličům, ale také mnoha zemím světa, které bez jejích nejmenšího přičinění uvrhla do ekonomické krize.
Čtěte také
Pokud Donald Trump vyhrožuje, že Spojené státy opustí NATO, jenom posiluje v Evropě ty politiky, kteří budoucí bezpečnost vidí jednoznačně bez USA. Po 14 měsících v Bílém domě už nikoho neohromí ani nevyděsí; všichni vědí, že se mu povedlo vážně narušit pouto důvěry mezi Amerikou a Evropou a že americký odklon od starého kontinentu bude pokračovat.
Otázkou číslo jedna nyní je, nakolik na to bude Evropská unie připravena. Objektivně nastávají okolnosti, kdy bude potřebné a užitečné ten skok provést – nyní jde o to, zda se 27 vlád dokáže shodnout nejen na zásadách, ale také na koordinaci a organizaci armád členských zemí. Zatím tato spolupráce drhne na všech stranách, od výroby munice přes společné projekty až po jednotný výcvik.
EU na koni
Trump nemůže z NATO jen tak odejít, potřebuje k tomu souhlas dvou třetin Senátu, který nikdy nezíská. Může však odejít de facto – začít stahovat 80 tisíc amerických vojáků z Evropy, přestat sdílet zpravodajské informace, zastavit příspěvek do společné kasy aliance. To mu nedokáže nikdo zakázat, ačkoli by to odporovalo právu.
Čtěte také
Na Trumpově spěchu bude pak záležet, jak rychle by se Spojené státy z NATO stáhly – tedy kolik času by evropské země měly, aby nejen nahradily americké vojáky, ale také celé plánování a organizaci roztříštěné evropské obrany.
Generální tajemník NATO Mark Rutte kudy chodí, tudy vysvětluje, že NATO bez Američanů nemá cenu a že Evropané nejsou schopni sami čelit případnému ruskému útoku. Snaží se krizi vedoucí k případnému rozpadu NATO co nejvíce oddálit, už proto, aby Evropané měli dost času se připravit.
Souběžně posilují zejména v západní Evropě ti politikové a politické strany, které prosazují tuto evropskou „strategickou“ autonomii jak v obraně a bezpečnosti, tak v ekonomice. Jde jim o intenzivnější spolupráci v rámci EU, hlubší integraci, která by umožnila snáz rozhodovat a řešit společně otázky, které dnes nikdo nenastoluje.
Čtěte také
Smlouva o Evropské unii v článku 42, odstavec sedm, obsahuje v podstatě stejný závazek, jaký na sebe vzaly členské státy NATO. Přesně se v něm píše: „Pokud se členský stát stane cílem ozbrojeného napadení na svém území, ostatní členské státy mu jsou povinny poskytnout pomoc a podporu všemi prostředky, které jsou v jejich moci.“ To je velmi silná formulace. Dosud si tohoto ustanovení přitom málokdo všímal; pro bezpečnost tady bylo vždy NATO.
Nyní se to mění. Při srpnovém referendu o vstupu do EU budou voliči na Islandu mít na mysli právě tento aspekt. Podobným směrem se ubírá debata v Norsku, které by se nerado ocitlo samo v rozpadajícím se NATO. O členství v Evropské unii se zcela vážně diskutuje dokonce v Kanadě.
Evropa snad ještě nikdy nemusela čelit vojenskému tlaku z Východu a zároveň politickému MAGA pokřiku ze Západu. Daří se jí zatím mezi nimi úspěšně proplouvat a zároveň sbírat body jako ostrov liberální demokracie a vlády práva ve stále více autoritářském světě.
Íránskou krizi si musejí Spojené státy vyřešit samy, když si ji nadrobily. Pro jednou se EU ocitla na koni. Bylo by dobře střádat tento politický kapitál, aby z něj šlo vybudovat novou a silnou evropskou bezpečnost.
Autor je komentátor Info.cz a bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
