Kapičky oleje samy projdou bludištěm

14. leden 2010

Laboratorní potkani, kteří bravurně procházejí různými labyrinty, mají těžkou konkurenci. Navigovat se skrze bludiště totiž zvládnou také kapky oleje.

Nanočástice a membránové váčky liposomy by teoreticky mohly po celém těle roznášet léčiva proti rakovině. V praxi ale narážejí na problém s navigací, protože v bludišti krevních cév a tkání je pro ně velmi obtížné najít místo nádorového bujení. Fyzikální chemikové z americké Severozápadní univerzity se domnívají, že lepšími navigátory by byly kapénky oleje. Ze silikonu vytvořili čtvercové bludiště o hraně 6,5 cm a začali v něm testovat navigační schopnosti milimetr velkých kapiček minerálního oleje nebo organického rozpouštědla dichlormetanu.

Kapičky nesly náklad červeného barviva, které usnadnilo jejich sledování v labyrintu. Na videu to vypadá téměř jako kouzlo - malá červená kapička, kterou vědci položí do vchodu labyrintu, si během jediné minuty najde cestu k východu. Podstatou kouzla jsou chemické vlastnosti kapiček i celého bludiště. Chodby labyrintu vědci naplnili zásaditým roztokem a do východu umístili kousek kyselého gelu agarózy, ze kterého se zvolna uvolňují protony. Díky tomu vzniká chemický gradient a roztok u východu je kyselejší než u vchodu. Rozdíly v kyselosti ovlivňují povrchové napětí kapiček, které bude vyšší na straně kapky namířené k východu.

Agaróza

Různorodost povrchového napětí vytváří hnací sílu, která kapičku nejbližší cestou navádí k východu z bludiště. Vědci se domnívají, že jejich "inteligentní" kapičky, kterým přezdívají "chemické laboratorní krysy", by se možná daly využít k léčbě rakoviny. V okolí nádorů totiž panuje kyselé prostředí, které by kapky oleje mohlo lákat stejně, jako východ z umělého bludiště.

Zdroj: Science NOW

autor: Martina Otčenášková
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.