Kampaň začala už dávno,

Nejčipernější je, jak jinak, Julie Tymošenková. Ta rovněž během léta nechala celou zemi polepit sérií plakátů zhruba tohoto znění: Oni žvaní - ona pracuje, Oni blokují - ona pracuje, Oni zrazují - ona pracuje. Nejpozoruhodnější je ovšem obsahové rozuzlení této série věru lapidárních hesel: Až všichni voliči pochopili to, co pochopeno být mělo, tedy že "ona" je právě premiérka a prezidentská kandidátka Tymošenková, Julie Volodymirovna skromně poznamenala, že tak tomu samozřejmě není a že osobním zájmenem "ona" je míněna Ukrajina...

Zanechme ale komických i tragikomických hesel, jichž se, jak naše vlastní čerstvé zkušenosti naznačují, dočkáváme i v zemích, jež se považují za evropštější, civilizovanější a demokratičtější než je postsovětská Ukrajina, a podívejme se spíš na některá již známá čísla z posledních průzkumů veřejného mínění.

Než se dostaneme k jednotlivým kandidátům, připomeňme údaj, který je až k neuvěření: Přestože Ukrajinci žijí v zemi, již pět let zachvácené permanentní krizí, zdobenou častým chozením k předčasným parlamentním volbám, podle výsledků několika respektovaných agentur by o nové hlavě státu mělo přijít rozhodovat 65-85% procent oprávněných voličů. Pokud se ukáže, že výsledek se bude pohybovat alespoň v polovině tohoto rozmezí, bude to na jedné straně pozoruhodné, ale na straně druhé to bude signalizovat, že Ukrajinci pod dojmem nejen sovětské, ale i mnohasetleté historické zkušenosti sázejí spíše na to, že jednoho krásného dne takříkajíc trefí toho správného báťušku cara, než aby věřili v možnosti parlamentní demokracie. Ta se totiž za dobu samostatnosti sama zdiskreditovala až příliš často.

Povšimněme si teď prozatímních vyhlídek jednotlivých kandidátů. Nejlépe je na tom v tuto chvíli ten, který se poslední dobou v médiích téměř neukazuje - poražený z "oranžové revoluce" Viktor Janukovič. Ten má ve zprůměrovaných výsledcích jednotlivých institucí pro průzkum veřejného mínění kolem 28 % voličských preferencí a jasně vede. Pro tohoto politického matadora mluví nejen to, že za ním stojí skoro tři čtvrtiny ukrajinského průmyslového východu, ale i to, že se v opozici hodně naučil, nepůsobí už tak neotesaně jako před pěti či čtyřmi lety, ale také to, že jeho štáb umí v pravou chvíli (a to oprávněně) připomenout, že kdykoli stál tento muž s nejasným výtržnickým mládím v čele kabinetu, hospodářská situace země se ihned zlepšovala.

Asi o 9 % méně má Julie Tymošenková. Ta podle stejného parametru, tedy pobytu v čele vlády, vykazuje výsledek přesně opačný než Janukovyč, čehož si pozornější voliči už jistě taky všimli. Julie Volodymirovna se za dlouhá léta ve vysokých hospodářských a státních funkcích naučila skvěle pracovat e svým charismatem pracovat, ale tentokrát jako by to na již několikrát zmiňované veřejné mínění přestávalo platit, anebo to dokonce působilo kontraproduktivně. Tento fenomén shrnula jedna charkovská studentka, která pro BBC lapidárně řekla: "Tak už ji konečně zvolme, protože pokud to neuděláme, nebude tady klid nikdy a my k finančně náročným volbám půjdeme třeba ještě třikrát."

Necelých 10 % dnes již bývalého Juščenkova spojence Arsenije Jaceňjuka sice nevypadá nijak impozantně, ale pokud by se dostal do celkem samozřejmě předpokládaného druhého kola prezidentských voleb, mohl by nakonec dosáhnout velmi lichotivého výsledku. Jaceňjuk je typickým příkladem nového (či lépe řečeno staronového) koštěte : Je to sice politik známý, ale v souboji o metu nejvyšší zatím neokoukaný - a to se při potížích, jakými již Ukrajina prochází a s nimiž musí být trio Juščenko-Tymošenková-Janukovyč nutně spojováno, dá považovat za výhodu.

Před pěti lety hrdina, dnes smutný muž Viktor Juščenko, je pro tento souboj už předem ztracen. V posledních měsících se dopouští výroků typu "když můj národ mým tužbám nerozumí, nezbývá než odejít". V podstatě má pravdu - ale to už by bylo na další, a to samostatný komentář...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .