Kampaň před německými volbami

Kdo čekal, že kancléřův náhlý výstřel zastihl opozici takříkajíc zakleknutou ve startovních blocích, musel být překvapen. Křesťanští demokraté a jejich bavorští příbuzní naopak vypadali, že jsou zaskočeni. První výhoda byla ještě na straně předsedkyně CDU Angely Merkelové. O její kandidatuře na kancléřský úřad nebylo definitivně rozhodnuto, protože poražený z minulých voleb, bavorský premiér Edmund Stoiber, se ještě v květnu nevzdával pomyšlení, že by ho repríza utkání s Gerhardem Schröderem mohla vynést na vrchol politické kariéry. Nutnost rychle rozhodnout vyprázdnila prostor pro taktické manévry a kancléřská kandidátská nominace bez boje spadla do klína Angely Merkelové.

Politička, které se pro někdejší patronaci rekordního spolkového kancléře říkalo Kohlovo děvče, to neměla a ani ještě nebude mít snadné. Jistě, ledacos se za minulých patnáct let naučila nejen ze základních politických počtů, ale dokonce i z vyšší matematiky. Přesto nelze přehlížet, že i nyní stojí v čele strany, která byla a je zvyklá, že jejím šéfem je muž. Stojí také v čele strany, která má největší oporu ve starých spolkových zemích, a Angela Merkelová vyrostla v komunistickém režimu někdejší Německé demokratické republiky. A protože jde o stranu křesťanských demokratů, většinou římskokatolického vyznání, tak není ani bez významu, že kancléřská kandidátka je dcerou protestantského pastora.

Právě zmíněné nevýhody či slabiny byly v nejsilnější německé opoziční straně bagatelizovány, protože před volbami v zájmu vítězství jdou zpravidla vnitřní starosti stranou. Po výhře si na ně už nikdo nevzpomene, ale pomyšlení na ně se stejně pravidelně vrací až v případě porážky, kdy je zapotřebí najít, pojmenovat a potrestat viníka. Proto křesťanské demokraty zaskočila vyhlídka, že jejich vítězství není tak jisté, jak se po dlouhou dobu zdálo. Odkud se vzaly pochybnosti? Nominovat Angelu Merkelovou jako kancléřskou kandidátku bylo otázkou jedné schůze vedení CDU. Schröder ale odstartováním předvolební kampaně zastihl opozici nepřipravenou především programově. Její narychlo dopracované programové teze jsou co do ekonomických reforem opatrné, berou ohled na to, že němečtí voliči nejsou nadšeni ani dosavadními reformami sociálních demokratů. Jenže programová obezřetnost má svou druhou stranu. Když mezi reformními plány sociálních a křesťanských demokratů nejsou zcela zřetelné rozdíly, tak se voličům vnucuje otázka, proč by měli hlasovat pro změnu.

V nerozhodné náladě začíná o to více záležet na taktickém umění a na mediálním dojmu. Když se kancléř Schröder rozhodoval pro předčasné volby, jako zkušený a působivý řečník mimo jiné sázel na to, že hodně může uhrát v přímo přenášených televizních debatách. Tento kalkul se potvrdil ještě dříve, než k duelu na obrazovkách došlo. Angela Merkelová ohlásila, že stojí jen o jednu přímou konfrontaci místo Schröderem navrhovaných dvou. Její pověst televizní debatérky není valná, proto vzápětí převládl dojem, že nemá odvahu.

V politice, v níž úspěch stále více stojí a padá ne s věcným obsahem, ale s dojmy, jsou důležité nálady proměňující se v trendy. Ještě na jaře měla nejsilnější německá opoziční strana před vládnoucími sociálními demokraty spolehlivý náskok takřka patnácti procent. Nynější rozdíl se splaskl už jen deset a každý další den se zužuje. Minulý týden poprvé z průzkumů vyšlo, že opozice by získala stejně hlasů jako vládní koalice a nově vzniklá Linkspartei složená z odpadlíků od sociálních demokratů a z postkomunistů. Proto se v Německu můžeme po volbách dočkat i překvapení v podobě koalice dvou největších stran, které mezi sebou nyní urputně bojují.