Kamila Pešeková: Proč Slováci nechtějí 28. říjen slavit jako státní svátek?
28. říjen nebude na Slovensku státním svátkem. V úterý o tom rozhodli slovenští poslanci, když zamítli návrh liberální strany SaS (Sloboda a solidarita).
Drtivá většina slovenských poslanců se hlasování zdržela, pro návrh bylo 31 hlasů. Pokud byl někdo proti, byli to především zástupci Ľudové strany Naše Slovensko Mariána Kotleby a několik poslanců Smeru premiéra Roberta Fica.
Toto hlasování má pro Slovensko symbolický význam. Stále ještě mladá slovenská demokracie dává tímto najevo, k jakým tradicím se chce hlásit. Podle poslanců to zjevně není tradice československá ani společné dějiny První republiky. Zákonodárci jsou patrně přesvědčeni, že slovenské dějiny nejsou odkázané na Prahu.
A tak se pravděpodobně bude i nadále scházet 28. října u památníku československé státnosti v Bratislavě pouze hrstka lidí, kteří si uvědomují historické souvislosti.
Halušky, Tatry a Jánošík
Můžeme pouze spekulovat, ale kdyby nebylo Československa, kdoví, kde by dnes byli Slováci. A jestli by vůbec existovali. První republika totiž Slovensku přinesla velký rozvoj nejen infrastruktury, ale i kultury, úrovně vzdělání, a dokonce i národního sebeuvědomění.
Československo poskytlo Slovákům také ochranu v neklidných dobách v rámci politicky výbušného středoevropského prostoru. Nehledě na to, že první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk byl poloviční Slovák.
Avšak s každou ochranou se to může také přehnat. V situaci, kdy malý národ může mít pocit, že ho jeho větší bratr příliš tlačí ke zdi a bere mu vzduch na dýchání. Zřejmě takto vnímali svoji roli i Slováci. A tak se po 75 letech nadechli a vydali se svou vlastní cestou. Takže samostatná Slovenská republika by nebyla možná bez předchozí existence Československa.
To, že se na tento fakt na Slovensku poněkud zapomíná, svědčí o zatím nedostatečné zralosti a malém národním sebevědomí. Slovensko, to nejsou jenom halušky, Tatry a Jánošík a boj dobra proti zlu, pánů proti poddaným, ale realita, včetně dějin, je daleko složitější.
Právě malé národy přestanou být „malými“, pokud se historickým souvislostem postaví čelem. Nebudou žít s traumaty, případně nebude pro ně problém přihlásit se k jakémukoli období vlastní minulosti.
Národ, který se nehlásí ke svým dějinám, sám sebe ochuzuje. A nepomůže mu ani příslušnost k evropskému jádru, jak o to usiluje současná slovenská vláda.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka