Kamila Pešeková: Čtvrtý politický život Bély Bugára
Když slovenský prezident Andrej Kiska v květnu zveřejnil své rozhodnutí, že nebude znovu kandidovat, odstartoval tím fakticky souboj o své nástupnictví.
O šanci se najednou přihlásili i politici, kteří by se za jiných okolností kandidovat nerozhodli. V současné době usiluje o Kiskovo nástupnictví čtrnáct osobností, přičemž většina z nich dosud ve slovenské politice žádnou větší roli nehrála. Výjimkou jsou Štefan Harabin, bývalý předseda Nejvyššího soudu v nechvalně proslulé éře premiéra Vladimíra Mečiara a pozdější ministr spravedlnosti.
Anebo také disident a první polistopadový předseda Národní rady SR František Mikloško. Zatím posledním uchazečem o nejvyšší ústavní funkci na Slovensku je politický matador a jeden z nejviditelnějších představitelů maďarské národnostní menšiny Béla Bugár.
Čerstvý šedesátník Bugár je považován za mistra zákulisních jednání a kompromisů, který dokázal již několikrát přežít pád do politické bezvýznamnosti. Poprvé se tak stalo po rozpadu Československa, kdy jako tehdejší poslanec federálního parlamentu a významný menšinový politik přišel ze dne na den o úřad.
Několik let po osamostatnění Slovenska riskoval konflikt uvnitř maďarské menšiny, když se se skupinou svých příznivců oddělil od Strany maďarské koalice (SMK) a vytvořil nové maďarsko-slovenské politické uskupení s názvem MOST-HÍD. Sázka na subjekt, který se snažil překračovat příkopy mezi Maďary a Slováky, mu vyšla a strana se dostala do parlamentu, zatímco původní SMK pohořela.
Kandidatura a uklidnění situace ve straně
Potřetí dokázal Bugár zabodovat, když v roce 2016 vstoupil do společné vládní koalice se Slovenskou národní stranou. Jinými slovy ocitl se na jedné lodi s lidmi, kteří považovali „bugárovce“ ještě deset let předtím za vlastizrádce placené Budapeští. Jejich spolupráce byla nevyhnutelná pro vznik většinové vlády a pragmatik Bugár výraznou měrou přispěl k tomu, že až do letošního února probíhala téměř bez problémů.
Pak ale došlo k vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové, která otřásla nejenom slovenskou veřejností, ale i vládní koalicí. Rozhodnutí, jestli vláda padne a budou nové volby, držel v rukou právě Béla Bugár. Rozhodl se ji nakonec podržet, ale cena, kterou zaplatili on i jeho strana, byla vysoká. Opustili ji klíčoví slovenští politici a ona sama se kvůli ztrátě důvěry u občanů ocitla pod prahem volitelnosti.
Pro mistra politického přežití Bugára to neznamenalo nic menšího než vytáhnout poslední trumf a vstoupit přímo do politického ringu. Proto ohlásil svou kandidaturu a spojil to s nadějí, že veřejná pozornost, která se mu díky tomu dostane, pomůže uklidnit situaci a jeho MOST-HÍD se znovu vzchopí.
Asi málokdo totiž čeká, že by se příslušník maďarské menšiny na Slovensku mohl stát hlavou státu. Pravděpodobně v to nevěří ani samotný Béla Bugár. On ale už mnohokrát za svoji dlouhou politickou kariéru prokázal, že dopad některých rozhodnutí může být vidět až v delším horizontu než je jedno volební období.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka