Kam se dívá šéf?

24. září 2010

Lidé jsou tvorové společenští. Do kontaktu s ostatními vstupujeme i ve chvílích, kdy si myslíme, že si nikoho a ničeho nevšímáme. Výzkum na opicích dokazuje, že i v reakcích považovaných za čistě reflexní zřejmě vnímáme celkový společenský kontext. Poznání podobných reakcí nám může objasnit záhady závažných poruch, například autismu.

S autismem přichází na svět zhruba každé pětisté narozené dítě. Lidé s tímto postižením mají obrovské problémy s vnímáním a chápáním ostatních lidí. Pro autistické dítě je dokonce i tvář jeho vlastní matky jen jedním z mnoha obličejů z davu, jenž jej obklopuje. Autista je sám i uprostřed početného lidského společenství.

"Jeden z hlavních problémů trápících lidi postižené autismem je, že je příliš nebaví sledovat jiné lidi. A když už to udělají, nedokážou správně vyhodnotit postavení tohoto člověka, jeho záměry nebo výraz tváře," říká neurobiolog Michael Platt z Dukeovy univerzity v americkém Durhamu.

Zdravý člověk reaguje na počínání ostatních lidí a je to pro něj tak přirozené, že si své reakce často ani neuvědomuje. Když se například ve společnosti někdo někam podívá, musíme se tam kouknout také. Nemůžeme si pomoct.

"Obracíme svou pozornost tam, kam se dívají jiní. A to i v případech, kdy nemůžeme očekávat, že se na tom místě odehraje něco důležitého. Zdá se, že tohle nutkání nejsme s to potlačit nebo ovládnout," vysvětluje situaci Michael Platt.

Výzkumy Plattova týmu na opicích však odhalily překvapivou skutečnost. Sledování cizího pohledu není ryze reflexní záležitost. Promítá se do něj poměrně komplikované hodnocení společenské situace.

Platt a jeho spolupracovníci prováděli testy na skupině makaků, kteří se dobře znali a měli jasně stanovený společenský žebříček. Vědci promítali každé opici na obrazovku tváře členů její tlupy, kteří byli postaveni výše než on, nebo naopak tváře těch, kdo zaujímali nižší příčky společenského žebříčku. Promítané tváře se dívaly buď doleva, nebo doprava a vědci sledovali, zda opice sleduje pohled promítaného opičího portrétu.

Výsledky experimentů s opicemi ze spodních příček společenského žebříčku odpovídaly původní představě. Zdálo se, že ani opice nedokáže potlačit nutkání a musí se podívat tam, kam kouká promítnutý opičí portrét. Opice přitom reagovaly velice rychle. Zřejmě proto, aby zkrátily na minimum čas, po který se dívají cizí opici přímo do tváře. Upřený pohled z očí do očí vnímají zvířata jako hrozbu. Podřízená opice, která by vzbudila dojem, že hrozí "šéfovi" z vysokých příček společenského žebříčku, by za svou troufalost tvrdě zaplatila.

Velkým překvapením skončily pokusy s vysoko postavenými opicemi. Šéfové opičí tlupy mají pro strach uděláno a dávali si proto se sledováním cizího pohledu na čas. Kupodivu však sledovali přednostně pohledy jiných vysoko postavených opic. Kam koukají nízce postavení členové opičího společenství, je nezajímalo.

Výsledky výzkumu Plattova týmu zveřejněné ve vědeckém časopisu Current Biology přispívají k pochopení mechanismů, jež formují vznik a fungování vztahů v lidské společnosti. Ukázaly, že i na první pohled ryze reflexní reakce v sobě tají výsledky rozboru dosti komplikovaných společenských vztahů a vazeb.

"Dostáváme se tak na stopu pochodů v mozku, které dovolují lidem vcítit se do pocitů druhého a vytvářet vzájemné silné vazby," vysvětluje člen Plattova týmu Stephen Shepherd. "A začínáme poznávat, co se děje v mozku lidí, kteří si společenské vazby vytvořit nedokážou. Například při postižení autismem a dalšími podobnými poruchami."

Spustit audio