Kaczyňski vzorem pro Topolánka

Ideální příležitost dnes nabízí dvě paralelní aféry prvních vicepremiérů, českého a polského, které policie vyšetřuje kvůli podezření z korupce. Nutno dodat, že srovnání nedopadá pro české vládní politiky, ale také celou českou společnost právě lichotivě.

V Česku jde - jak známo - o předsedu lidovců Jiřího Čunka, v Polsku o předsedu populistické strany Sebeobrana Andrzeje Leppera.

Stejných okolností je celá řada. Čunek i Lepper jsou předsedy druhé největší vládní strany a bez jejich spolupráce může kabinet padnout. Oba tvrdí, že jsou nevinní a policejní vyšetřování je ve skutečnosti provokací nebo spiknutím nějakých temných sil. Proto také oba požádali, aby byl rozehnán tým, který se do jejich vyšetřování pustil.

Podobná je také rozhodnost, se kterou se největší vládní strana před volbami opřela do korupce. V Polsku byla pro Právo a spravedlnost i její vůdce bratry Kaczyńské vůbec nejdůležitějším tématem. V Česku byla pro Topolánkovu ODS nejdůležitější reforma veřejných financí, korupce však byla na druhém místě spolu s bojem proti údajně nebezpečným komunistům.

V Topolánkově předvolební Smlouvě s občany doslova stojí: "Zabráníme současné snaze vládnoucí ČSSD zametat všechny vlastní kriminální kauzy pod koberec a brzdit jejich vyšetřování. Zasadíme se o co nejrychlejší došetření těchto afér do konce. Vůči korupci ve vlastních řadách povedeme nulovou toleranci a budeme ji řešit nekompromisně." Taková je tedy scéna, na níž vstoupili rozhodující herci aféry, v Praze premiér Mirek Topolánek, ve Varšavě jeho kolega Jaroslaw Kaczyński. Topolánkův part začal už devátého února, kdy policie obvinila Jiřího Čunka z korupce. Topolánek svému zástupci doporučil, ať odstoupí a pak nedělal nic. Později dodal, že Čunka odvolá nejdříve tehdy, až policie skončí vyšetřování a státní zástupce ho pošle k soudu.

Čeká dlouho, protože po Čunkových útocích byl odvolán jeho vyšetřovatel i dozorující státní zástupce. Nastoupil nový vyšetřující tým, je však jisté, že případ neprozkoumá dřív než do konce srpna. Shodou okolností se tak stane až poté, co bude koalice hlasovat reformě veřejných financí.

Topolánkovi tedy bude trvat rozhodování nejméně sedm měsíců. To Kaczyński se rozhodl během jednoho dne. Jakmile začal 9. července speciální protikorupční tým Leppera vyšetřovat, Kaczyński ho odvolal. Lepper začal hrozit odchodem z vlády, pak si to rozmyslel a požadoval pouze rozpuštění vyšetřovacího týmu. To polský premiér odmítl a pohrozil rozpuštěním vlády, pokud se Sebeobrana a další vládní partner Liga polských rodin nezavážou, že se nebudou politicky zastávat stíhaných poslanců a že přestanou útočit na protikorupční tým. Na první pohled se může zdát, že český předseda vlády je šikovnější. Rozhodnutí s Čunkem oddaluje, aby mu lidovci podpořili reformu. Až bude schválena, nepohodlného vicepremiéra se zbaví a všechno mu zůstane: reforma i vláda bez Čunka.

Kaczyński rázně bouchl do stolu, jenže může přijít o všechno: vládu i svůj boj s korupcí.

Pro případ, že Kaczyńskému jeho taktika vyjde a bude tedy vypadat mnohem lépe než Topolánek, se argumentuje zhruba podle hesla: "Něco takového si můžou dovolit jen Poláci." U nás jsou politické poměry jaksi zapeklitější. I když Kaczyńští rozzlobí Sebeobranu i Ligu polských rodin, stejně mohou po volbách sestavit vládu se zhruba stejně silnou liberální Občanskou platformou. Topolánek by však přišel o lidovce, svého jediného významného spojence. Navíc Kaczyński má silnou pozici ve straně, zatímco Topolánek oslabený soubojem s lidovci by mohl podlehnout vnitrostranické opozici. Tyto argumenty ale přinejmenším částečně nesedí. Šéf ODS by mohl spolupracovat ještě se Zelenými. Jeho pozici ve straně možná nejvíc oslabuje mlčení o Čunkovi.

Výsledek srovnání je tedy jednoznačný. Kaczyński je poctivý, protože trvá na tom, co slíbil před volbami. Je rozhodný, protože když jsou věci jisté, tak je řeší rychle.

Na nejdůležitější výhodu polského premiéra upozornil politolog Luděk Bednář: nevyhýbá se odpovědnosti. Chce se rozhodnout správně a připouští, že to s sebou nese riziko.

Zřejmě právě odpovědnost a odvaha podstoupit riziko je tím, co českému premiérovi ve srovnání s tím polským nejvíc chybí. Těžko to však vyčítat jedinému Topolánkovi. Je nepochybně zručným politikem a musí postupovat tak, aby mu ostatní rozuměli, tedy v rámci nepsaných společenských norem.

Znovu se tak vrací úvaha, kterou se čeští intelektuálové zabývali naposledy v osmdesátých letech, když srovnávali aktivity protikomunistické opozice. Poláci jsou ochotni bojovat a nést riziko, Češi se vyhýbají konfliktům a chtějí jen tak proplout. Je to trpká připomínka.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .