K odpovědnosti za teroristické útoky v Moskvě se přiznal vůdce čečenských povstalců Doku Umarov

1. duben 2010

Byli jsme to my, prohlásil Doku Umarov či přinejmenším někdo, kdo ho hodně připomíná, na včerejším videozáznamu. Řečeno bylo, že pondělní útoky na moskevské metro jsou odvetou za speciální akci ruských a ingušských vojenských a policejních jednotek v ingušských obcích Aršty a Datych. Při zásahu 11. února bylo sice pobito 18 nelegálních ozbrojenců, ale utrpělo i pět civilistů, z nichž čtyři již zemřeli. Pokud muž na videozáznamu byl skutečně Doku Umarov, potvrzuje se tak názor, že nejde o pomstu za smrt populárního povstaleckého islámského kazatele Saída Burjatského, který zemřel 2. března. Při běžném mechanismu příprav sebevražedných atentátů by od Saídovy smrti uplynul příliš krátký čas.

0:00
/
0:00

Ještě pravděpodobnější však bude názor britských odborníků, kteří se domnívají, že okruh lidí kolem Doku Ikarova, Saída Burjatského a dalších zbylých separatistických veličin se řídí trochu jinou logikou, která má Kremlu sdělit: Vy sice tvrdíte, že jsme byli poraženi, ale tady máte důkazy o tom, že ještě stále existujeme. Severokavkazští teroristé zcela evidentně jednají vabank, protože jednoduše nemají co ztratit. Jak federální, tak místní úřady v severokavkazských republikách stereotypně tvrdí, že všichni potenciální útočníci budou likvidováni, což znamená pobiti. Tato přímočará taktika je sice snadno srozumitelná a mezi ruským obyvatelstvem z pochopitelných důvodů většinou skoro s nadšením akceptovaná, ale je otázka, nakolik je rozumná. Po útoku na moskevské divadlo na Dubrovce v roce 2002 nepřežil žádný z teroristů, zato zahynulo 130 rukojmích. O dva roky v Beslanu přežil jediný terorista a obětí bylo už 336, z toho víc než polovina dětí. Řada ruských i zahraničních odborníků proto upozorňuje na fakt, že při této taktice ruské úřady nezjistí, jak vlastně struktura teroristické organizace vypadá – nebude tu totiž nikdo, kdo by během vyšetřování a soudu mohl poskytnout nějaké svědectví.


Včerejší dvojnásobný útok v Kizljaru přineslo další otazníky. Přestože se notoricky ví, že severokavkazští teroristé s oblibou útočí tak, že po porvním atentátu, který vyvolá shluk lidí, vzápětí udeří podruhé, v Kizljaru zahynuli především policisté. To ovšem nesvědčí o jejich dobré profesionální připravenosti, protože místo aby dějiště atentátu skutečně zajistili, zřejmě se jen seběhli kolem jako normální zevlouni a sebevražedného útočníka, který byl známá místní extrémistická firma, nechali způsobit masakr ještě daleko větší než byl ten původní… I přesto, že Kizljar je už delší dobu výchozí stanicí severokavkazských teroristů, kteří do ruské metropole míří autobusovou linkou Machačkala-Moskva. V Kizljaru se totiž při nástupu nekontrolují doklady…


Britské Times včera napsaly, že Moskvané se ve stínu vražedných atentátů osvědčili to, co je o nich jako o všech Rusech dlouho známo – stoicismus. I ti, kdo atentáty právě ve zdraví přežili, nastupovali po obnovení provozu do vlaků moskevského metra znovu a odjížděli za svými záležitostmi. Inu, co jiného jim taky zbývá.


Times ale upozorňují i na jinou věc: Tehdejší prezident Putin svým krajanům před deseti lety slíbil, že je severokavkazských teroristů zbaví. To se mu ovšem viditelně nepodařilo a podle váženého britského listu je to pro uvažující Rusy příležitost zamyslet se nad tím, zda nelítostná taktika v Čečensku opravdu přináší žádoucí výsledky. Tento týden totiž naznačil, co se ví už delší dobu: Terorismus na severním Kavkazu se z Čečenska naopak šíří dál.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.

autor: ldo
Spustit audio