K česko-německé konferenci o dětské prostituci v Drážďanech

Německé sociální pracovnici, která byla za svou práci na ulicích Chebu spolu se svou kolegyní loni vyznamenána německou cenou Ženy pro Evropu, je od té doby podsouván v našich zeměpisných šířkách kdejaký postranní úmysl, jen aby se nebylo třeba zabývat podstatou věci. Přitom by věcná, emocí a podezírání prostá diskuse mnohé rázem osvětlila. Především kupříkladu skutečnost, že mluví-li autorka dokumentace o dětech, myslí tím v souladu s definicí mezinárodní úmluvy o právech dítěte každou osobu, mladší 18 let.

Že se na ulicích obcí v pohraničí nabízejí i velice mladé dívky, je přitom patrno na první pohled. Sama policie přiznává, že v erotických klubech mohou být prostitutky, kterým je 18 jenom podle zfalšovaných papírů. Pražská homosexuální scéna je zase v zahraničí známá svým neutuchajícím přílivem nezletilých chlapců ze všech koutů naší vlasti. Pro zájemce z domova i z ciziny je tady přímo ráj.

Viděno z perspektivy zdejších zákonů, které nedefinují a tudíž neznají prostituci, je totiž vše, co dělají dívky a chlapci nad 15 let se svými těly v podstatě jejich soukromá věc. Trestné by to bylo teprve, kdyby se prokázalo, že jsou zneužíváni kuplíři, popřípadě osobami, na kterých jsou závislí. Jitka Vjuričová z prevence kriminality na Ministerstvu vnitra přirovnává zdejší oficiální přístup k prostituci k sáňkování. Dokud sáňkujete v parku, je to vaše věc. Jenom nesmíte vjet do silnice a omezit provoz.

Zdejší situace připomíná německou společnost před čtvrt stoletím. Tehdy tam vyšla kniha, odhalující drastickým způsobem problém, který Němci do té doby nebrali na vědomí. Jmenovala se My děti ze stanice ZOO a tehdy patnáctiletá Christiane F. v ní bez obalu vyprávěla o svých otřesných zkušenostech s tvrdými drogami, na které si spolu s dalšími dětmi vydělávala v centru Berlína prostitucí. Autentická zpověď o začarovaném kruhu drogové závislosti, kriminality a dětské prostituce, vznikla tenkrát z popudu dvou novinářů z týdeníku Stern a byla v roce 1981 zfilmována.

Německé společnosti otevřela oči a generace německých teenagerů jí hltají dodnes. Kniha Catrin Schauerové, Děti šlapou chodník, je oproti autentickému svědectví o Dětech ze stanice ZOO pouze útržkovitá a nenese zdaleka tak věrohodnou pečeť bezprostředního osudu, jakou má zpověď Christiane F. Jako první podnět k tomu, aby i zdejší veřejnost začala brát problém na vědomí, by však určitě posloužit mohla. Jenom by bylo nutno soustředit se přímo na popisovaný jev, totiž na dětskou prostituci, a nepřemítat o tom, kdo a proč si to na nás zase zasedl.