Juščenko mimo hru

K těmto pravomocem patřila například výsada jmenovat ministry rozhodujících neboli silových rezortů, jakým je i současný šéf ukrajinské diplomacie Borys Tarasjuk, s nímž včera jednali špičkoví čeští politici. Hlasování v Nejvyšší radě bylo přitom vůči Juščenkovi vskutku drtivé: Z přítomných 370 poslanců z celkových 450 hlasovalo pro nový zákon o vládě, svěřující veškeré rozhodující pravomoci, týkající se budování ukrajinského kabinetu do rukou premiéra, 366. Poslanci projuščenkovské strany Naše Ukrajina ze sněmovny demonstrativně odešli, ale to bylo asi tak všechno, co v této situaci mohli udělat.

Původně poražený Juščenkův sok z prezidentských voleb v roce 2004, zároveň ovšem jeho přemožitel ve volbách parlamentních loni v březnu Viktor Janykovyč, tak slaví velký triumf. Světoznámého Juščenka odkázal do role příslovečného kladeče věnců a prakticky ho vyšachoval z každodenní výkonné politiky.

Pro Juščenka je toto nesporné pokoření o to tíživější, že potřebných minimálně 300 hlasů ve sněmovně doplnila Juščenkova dosavadní hlavní spojenkyně, bývalá předsedkyně vlády a enfant terrible ukrajinské politiky Julie Tymošenková. Ta tak zřejmě Juščenkovi vrátila jeho loňské povolební šachy, kdy se ukrajinský prezident silou mocí snažil dosáhnout toho, aby se neřiditelná střela Tymošenková nemohla vrátit do čela ukrajinské vlády. Paní Tymošenková Juščenka tehdy vinila z toho, že ve jménu tohoto cíle je Juščenko ochoten dohodnout se na případné koalici i se svým antipodem Janukovyčem. Ten ovšem poté sestavil tzv. antikrizovou koalici, která se ujala reálné vlády v zemi, a od té doby si na Ukrajině v podstatě dělá, co chce. Julie Tymošenková dlouhou dobu tvrdila, že s Janukovyčem v žádném případě spolupracovat nehodlá. Teď mu ale její poslanci hlasy pro nový zákon o vládě, který prezidenta staví v podstatě zcela mimo hru, bez problémů dali. Ruští a ukrajinští politologové se domnívají, že Tymošenková bude výměnou za podporu zákona o vládě ze strany svého bloku požadovat od Janukovyčovy Strany regionů hlasy pro svůj už dlouho prosazovaný zákon o opozici. Čeho tím dosáhne, se teprve uvidí.

V dobách oranžové revoluce současný prezident Ukrajiny Viktor Juščenko v zájmu odblokování politické krize musel přistoupit na požadavky jak svého předchůdce Leonida Kučmy, tak svého hlavního rivala Viktora Janukovyče a souhlasit s tím, aby už na počátku roku 2006 byla zahájena ústavní reforma, která dosavadní prezidentskou republiku podle ruského vzoru změnila v republiku prezidentsko-parlamentní či dokonce vyloženě parlamentní. Mnozí Juščenkovi poradci tehdy čerstvého "oranžového" prezidenta Viktora Juščenka nabádali, aby tento proces odložil o rok či o dva, protože předpokládali, že k vývoji, jehož jsme dnes svědky, může dojít. Bytostný demokrat Juščenko toto doporučení zavrhl. Proto se dnes ocitl v situaci, kdy je jako relevantní politická síla zcela bezmocný.

Otázkou proto v tuto chvíli je, jak bude původní prozápadní orientace Viktora Juščenka, tedy linie, s níž do Prahy přijel patrně končící šéf ukrajinské diplomacie Borys Tarasjuk, nakonec vypadat. Současný nejmocnější muž Ukrajiny, premiér Viktor Janukovyč, je tak trochu ze setrvačnosti označován za promoskevského muže. Po jeho příchodu do čela ukrajinského kabinetu se ukázalo, že to platí jen zčásti. Pokud jde ale například o ukrajinské členství v NATO, bude Janukovyč zřejmě respektovat vůli svého národa, který o podobnou alianci prostě nestojí. Spousta věcí tedy může být už zanedlouho jinak, než se Borys Tarasjuk snažil svým českým partnerům předestřít.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .