Jsou vztahy s Německem opravdu bezproblémové?

Stálé ostentativní zdůrazňování bezproblémových vztahů, které se děje na setkání českých a německých politiků, by skoro mohlo vést k podezření, že přece jen nějaké problémy mezi oběma zeměmi existují.

Ani skoro už šedesát let od roku 1945 totiž stále ještě nestačilo, aby utichly spory kolem odsunu sudetských Němců z tehdejšího Československa a zabavení jejich majetku na základě tzv. Benešových dekretů. Tento kancléř s tím problémy nemá, neboť jeho vládní koalice a jeho politická strana nemá ve svých řadách tolik bývalých sudetských Němců a jejich politicky aktivních potomků. Jinak je tomu ale u opozice, zejména v řadách bavorské CSU mají občanská sdružení, zastupující odsunuté sudetské Němce, značný politický vliv. A protože je pravděpodobné, že opozice se jednou stane vládní stranou, je možné předpokládat, že pokud nestačilo šedesát let, nebude stačit ani dalších třeba deset.

Není proto úplně dobré, když se o problému mlčí a diplomaticky se tváří, že neexistuje. Český premiér a německý kancléř tentokrát vyšli z jednoho z mnoha už vypracovaných posudků renomovaných polských a německých právníků, kteří dovodili, že soudní majetkové nároky odsunutých Němců z Polska nemají žádnou naději u německých či polských soudů. Analogicky to prý platí i pro soudy české. Ke stejnému názoru ostatně došly i expertízy, vypracované na objednávku ještě nerozšířené Evropské unie, která chtěla mít jistotu, že existence tzv. Benešových dekretů v České republice neodporují právu Evropské unie. Došlo se k názoru, že to není na překážku vstupu České republiky.

Jak je to ale možné? Jak je možné, že právu Evropské unie neodporují právní normy, které zbavily jednu etnickou skupinu občanství země a s tím i všech práv, zabavily občanům majetek, ale nejen to, dekrety prezidenta republiky dále zabavily například akciové banky a další soukromý majetek a pro tzv. zrádce a kolaboranty připravily bleskové lidové soudy, u kterých nebyla možnost odvolání a rozsudek smrti se prováděl hodinu po jeho vynesení. Jak mohou tyto právní normy například platit ve státě, kde trest smrti už dávno neexistuje? Je to možné jen proto, že se obecně uznává, že tzv. Benešovy dekrety byly záležitostí pouze jednorázovou, podle které není možné provádět další právní úkony. Nicméně, to, co už bylo provedeno, platí.

Neustále v našich relacích zdůrazňujeme ještě s kolegou Jiřím Ješem, že tzv. Benešovy dekrety, tedy dekrety prezidenta republiky obnovující právní pořádek Československa po existenci loutkového tzv. protektorátu Čechy a Morava zřízeného nacisty, už fakticky neplatí, byť se dále tvrdí opak. Nejde totiž jen o vysídlení sudetských Němců a potrestání kolaborantů, ale i o zmíněné tzv. dekrety znárodňovací. Pokud by tyto dekrety skutečně platily, těžko by v České republice mohly existovat například akciové banky v soukromém vlastnictví. Všechny soukromé banky, podle příslušného dekretu, musely by neprodleně být převedeny do majetku státu.

Organizace sudetských Němců požadují především deklarativní zrušení dekretů. Část sudetských Němců zajisté doufá, že to otevře prostor k lepší vyjednávací pozici při majetkových nárocích. Je možné se domnívat, že tomu tak zdaleka nemusí být. Zrušení jakéhokoli zákona přece neznamená, že jsou zrušeny všechny právní úkony, provedené v době jeho platnosti podle něho. Je možné proto odstranit z českého právního řádu tento plevel, který se jmenuje prezidentské dekrety, aniž by to ohrozilo majetkové vztahy, podle nich vzniklé, nebo dokonce výsledky druhé světové války, jak někteří straší.

Ale, a to je třeba zase zdůraznit, důležité je samozřejmě morální odsouzení etnické čistky a vůbec bezpráví, ať už bylo spácháno kýmkoli, německými nacisty, nebo v rámci odvety českými Revolučními gardami. To by asi mělo trvalejší hodnotu než neustále vzájemné ujišťování, že problémy neexistují.