Jsou doma

A tak poslouchám a čtu všechny ty výkřiky o tom, že měli dávno viset, že měli shnít tam, kde už pár let hnili, že s takovými lumpy se nemá jednat tak, že by se jim jejich tresty měli nějak umenšovat přesunem do vlasti, a podobně.

S těmito a podobnými postoji si dovoluji nesouhlasit. Oba pánové byli odsouzeni thajským soudem za zločin, který spáchali v Thajsku. Podle těch rozsudků se oba pokusili pašovat poměrně velké množství heroinu. Nechme někde v pozadí možnost, že ta jejich thajská akce mohla proběhnout i jinak, než je dosud známe. Nicméně - po jistém čase a jistém úsilí byli oběma, ještě v Thajsku, královskou milostí tresty sníženy. Stejně - oběma zbývá odsedět, za zločin pašování drog, slušnou řádku let.

Jádro pudla je jinde. Thajská vězení jsou světově proslulá tím, že rozhodně nejsou určena k převýchově odsouzených ve vzorné občany. Podmínky, které tam panují jsou srovnatelé se všemi kruhy Dantova pekla, jenže Dante je literatura - thajský žalář je skutečné peklo na zemi. V celé věci šlo tedy o to, dostat oba z asijského vězeňského systému do českého, řekněme, předpeklí.

Zde budou mít zhruba stejné možnosti jako jiní obyvatelé českých věznic - například možnost požádat o propuštění po odpykání dvou třetin trestu, mohou (teoreticky) požádat o prezidentskou milost, může se na ně (případně a za jistých podmínek) vztahovat prezidentská amnestie, která je sice neosvobodí, nýbrž případně zmírní délku trestu. To vše je naprosto odlišné od možností, které měli v Thajsku. Podle mého je tohle všechno úspěch, umožněný dohodou mezi oběma státy a zařízený příslušnými orgány obou zemí. Je to úspěch v prosazení určitých mezinárodních pravidel, i když v extrémně citlivé oblasti lidského konání.

Nehájím tady pašeráky heroinu, jen se pokouším připomenout, že žijeme v moderní a civilizované zemi, která by měla usilovat o to, aby její občané mohli této modernosti a civilizovanosti využívat i v tom případě, že se dopustili závažných zločinů ve vzdálené cizině.

A přesně to se v případě obou těchto odsouzených v tuhle chvíli děje. To, že jsou zpět doma je možné označit za vítězství diplomacie, nikoli spravedlnosti.

A nyní k těm reakcím: Pokouším se vykonstruovat nějakou přijatelnou analogii, která by ozřejmila, čím jsou - mě osobně - protivné ty většinově a jednoduše odsudečné postoje k zločincům, které jakoby jejich provinění zdvojují. Dopustili se někde zločinu, to je to první provinění. Proč by tedy měli sedět ve vězení zde a za naše peníze - to je, jako by, to provinění druhé? Za co je chce ta část veřejnosti, která jejich přesun do české věznice neschvaluje, ještě trestat?

Zkusím trochu představivosti: Vymyslím si třeba případ slečny, která se z lásky provdá za muže odkudsi z arabských zemí. Po nějaké době se mu znelíbí a on jí jednoduše prodá někomu jinému. Jak se potom budeme my tady k ní chovat? Může si za to sama? Budeme se snažit jí nějak pomoci? Budeme jí nějak trestat za neznalost zvyklostí země, kam se provdala? Nevím.

Nebo: představuji si případ jiné slečny, která se provdá do země, v níž je zvykovým druhem spravedlnosti "šaríja". Dopustí se tam, nedej Bože, cizoložství a bude podle tamních zvyků odsouzena k trestu smrti ukamenováním. Tam je to naprosto v řádu věcí, spravedlnosti i společnosti. Jak se zachováme my? Ukamenujeme jí také? Necháme jí tam umřít pod lavinou kamenů? Budeme (prostřednictvím diplomacie) bojovat za to, aby tamní spravedlnosti unikla? Nebo jen mávneme rukou, jako že si za to může sama, protože mužů na ženění je i tady dost? Nevím.

Pánové Novotný a Hanykovics drogy pašovat neměli, to je jasné. Okolnost, že jim bylo umožněno pykat za to v českém vězení, a nikoli chcípat v pekle považuji za výraz humánního přístupu k člověku, byť hrubě provinilému.