Jsou dny Karadžiče a Mladiče sečteny?

Za posledních několik týdnů se do Haagu vydaly téměř dvě desítky osob, mimo jiné srbský generál Perišič, bosenskosrbský generál Drago Nikolič, nebo kosovský premiér Ramuš Haradinaj. Do Nizozemska se chystá další bosenskosrbský generál Ljubomir Borovčanin a v příštích týdnech možná i generál srbské policie Sreten Lukič, který dosud své vydání odmítal. Minulý týden zase Chorvatsko vydalo do Haagu svého občana, bývalého makedonského ministra vnitra Ljube Boškovského. Nicméně nejhledanější osoba z Chorvatska, generál Ante Gotovina je stále na svobodě, což mimo jiné zkomplikovalo a oddálilo zahájení vstupních jednání Chorvatska s Evropskou unií.

Situace se výrazně změnila i mezi bosenskými Srby. Až do července loňského roku, tedy téměř 9 let od konce války v Bosně a Hercegovině tamní srbské policejní orgány nevypátraly jedinou osobu, hledanou haagským tribunálem. Proto se na sklonku června rozhodl mezinárodní protektor Bosny a Hercegoviny Paddy Ashdown udělat radikální kroky. Jeho funkce mimo jiné umožňuje vyměňovat tamní úředníky a politiky, pokud jejich aktivity neodpovídají nynějším zákonům jím spravované země. Mimochodem, další radikální krok učinil Asdown včera, když pro podezření z korupce a finančních machinací odvolal chorvatského zástupce v kolektivním bosenském prezidentském orgánu Dragana Čoviče. Ale zpět k pátrání po válečných zločincích. Poté, co na summitu NATO nebyla kvůli laxní spolupráci s haagským tribunálem Bosna a Hercegovina přizvána do programu Partnerství pro mír, jakéhosi předstupně členství v alianci, odvolal z funkcí přes 60 policejních velitelů. Nechal také zkontrolovat finance politických stran a firem, které údajně podporovaly hledané osoby na útěku. Někdo možná počítal s masovými protesty mezi srbským obyvatelstvem. Několik dní skutečně panovalo napětí, ale situace se brzy uklidnila. Do Haagu jako první přijel bývalý pobočník generála Mladiče, plukovník v záloze Ljubiša Beara. Následovali další.

Dvě nejhledanější osoby jsou ale už 9 let na úspěšném útěku. Nynější představitelé bosenskosrbské republiky dokonce tvrdí, že po Radovanu Karadžičovi a Ratko Mladičovi tentokrát skutečně pátrají. Jde o oficiální politiku nynější vlády, nicméně je třeba připomenout, že i ona prošla na sklonku roku následkem rozhodnutí mezinárodního protektora Ashdowna rozsáhlými změnami a u moci jsou nyní politici, kteří jsou považováni za mnohem více nakloněné spolupráci s protektorem a potažmo haagským tribunálem, než byli jejich předchůdci. Proto mohl bosenskosrbský ministr vnitra Darko Matijaševič před dvěma dny oznámit, že policie provedla několik výslechů v rodinách Karadžiče a Mladiče. Oba dva psanci ale zatím, jak se zdá, mají ještě dost ochránců a pro ne nevýznamnou část bosenských Srbů představují těžko zpochybnitelné symboly.

K zajímavému názoru v této souvislosti dospěl současný bosenskosrbský prezident Dragan Čavič. V rozhovoru pro bělehradský deník Politika prohlásil, že by se těžko smiřoval s osudem psanců Karadžičova a Mladičova typu. "Kdybych se ocitl v podobné situaci a hrozil mi celoživotní útěk, měl bych 2 možnosti," konstatoval Čavič. "Pokud by můj útěk komplikoval mezinárodní pozici mé země, odešel bych jako člověk, reprezentující jednu éru své vlasti buď dobrovolně před tribunál, a nebo, pokud bych se chtěl vyhnout určitým nepříjemnostem, s tím spojeným, vzal bych si život," dodal v rozhovoru pro bělehradskou Politiku bosenskosrbský prezident Dragan Čavič.

Poněkud diskutabilní názor, alespoň s nebalkánského pohledu, snad neměl sloužit přímo jako návod k sebevraždě. Faktem je, že v atmosféře okolo dosud nezpochybňovaných válečných zločinců se zejména na srbské straně hodně změnilo. Lidé si začínají uvědomovat, že mezinárodní izolace, způsobená nedostatečnou spoluprací s haagským tribunálem dlouhodobě nikam nepovede. Ne zanedbatelnou roli tu hraje i finanční pomoc bosenskosrbské a srbské vládě z mezinárodních fondů pro rodiny osob, které uvažují o svém dobrovolném odchodu do Nizozemska. Odhodlají se k němu i generál Ratko Mladič a Radovan Karadžič, nebo pro ně snad bude nakonec schůdnější druhé řešení, navrhované prezidentem Draganem Čavičem?