Josef Mlejnek: S dinosaury na ledě

"KSČ ztratila v roce 1989 svou moc. V podmínkách restaurovaného kapitalismu si však KSČM udržuje svou autoritu, protože si udržela identitu radikální strany usilující o sociálně spravedlivou společnost a působí mezi parlamentními stranami jako jediná stabilní a čitelná opozice proti kapitalismu," praví se mimo jiné v návrhu Deklarace o socialismu, jež byla předložena právě skončenému sjezdu.

Pravdivá je jen první krátká věta v citaci, tedy že KSČ v roce 1989 ztratila moc. A jelikož před listopadem byl v partaji zhruba každý desátý Čech a Slovák, počítáno statisticky včetně kojenců a malých dětí, není divu, že KSČM svými polistopadovými volebními zisky osciluje okolo hranice 15 % hlasů. Jde vlastně o organizaci válečných veteránů poražené armády. Část mladších a schopnějších členů strany dokázala po "sametovém převratu" převléknout kabát a zakotvit někde jinde, ti, co to nedovedli, často i kvůli vyššímu věku, zůstali na ocet v KSČM. Mají společnou historii, její společný (a zhrzeností prosycený) výklad, společný příběh, společné vědomí sounáležitosti, a narážejí též společně na odpor nekomunistické části společnosti, která si od nich, když ještě byli u moci, užila svoje.

Ano, jde o důchodce o holích, o čemž výmluvně vypovídá rostoucí průměrný věk členské základny, který se v roce 2007 vyšplhal až na 70 let. Podobně stárne i širší okruh voličů KSČM. Jenže v demokracii se hlas důchodce s berlemi počítá stejně jako hlas svalnatého mladého atleta. Právě demokracie dává komunistickému táboru sílu, kterou by v žádném jiném systému - samozřejmě, kromě toho svého - neměl.

Rostoucí průměrný věk se však projevuje též rostoucím počtem těch, kteří nenávratně odcházejí z tohoto světa. Zatímco v roce 2003 vykazovala KSČM ještě přes 100 000 členů, loni již pouze 77 000. Za pět let jí tedy poklesl počet členů o čtvrtinu. A lze počítat i s tím, že se od jistého bodu tempo poklesu počtu členů ještě zrychlí. Nicméně za dva roky bude počet členů i sympatizantů KSČM patrně ještě bohatě stačit na to, aby komunisté ve volbách překonali hranici 10 % hlasů.

V úvodu použitou paralelu s hokejem lze na tomto místě ještě rozvinout. Představme si situaci, že od dnešního dne se přestanou hlásit malí žáčci do našich hokejových klubů. Katastrofa? Ano, ale plně se projeví až za patnáct dvacet let. Zhruba do roku 2030 by tak čeští hokejisté mohli, i za zmíněného předpokladu, vozit ze světových šampionátů medaile. Až pak by najednou nastal konec.

Podobně se věci mají i s českými komunisty. Biologické hodiny prostě tikají v trochu jiných dimenzích. Leč v příštích letech by jejich pár procent mohl někdo potřebovat k vládní většině či k prosazení čehosi výměnou za cosi. Pro ocenění rizik takové transakce se asi nejlépe hodí mírně obměněná poučka Karla Havlíčka Borovského: Nechoď Vašku s dinosaury na led...

Autor je politolog