Josef Mlejnek jr.: Vítejte v ZDR

29. květen 2012

Často se lze dočíst údajnou moudrost, že dějiny neznají žádná "kdyby". No nevím, už jen když si uvědomím, jak těsně řada politiků atentátu unikla (třeba Hitler), anebo mu zase neunikla, leč asi mohla uniknout (jako třeba Kennedy), napadá mne, že tak hloupé dějiny asi nebudou, aby neznaly "kdyby", které přece zná každý - i negramotný - lidský jedinec.

Dokonce i zvířata dovedou nějak uvažovat v této kategorii - třeba psi, kteří si přece například sami dokážou říci o vyvenčení, což znamená, že mají v hlavě minimálně dvě varianty, loužička na koberci a loužička v parku, přičemž si tu druhou dokáží vyhodnotit jako pro ně v danou chvíli výhodnější.

Připustíme-li, že dějiny přece nemohou být hloupější než pes (horší než pes ano, ale hloupější ne), můžeme se pokusit o konstrukci některých nenaplněných dějinných variant. Představme si třeba, že by se po druhé světové válce Američané nestáhli ze západních Čech tak rychle, jak se stáhli, a že by počátkem roku 1948 ještě v této oblasti zůstávaly početné americké jednotky.

Tak početné, že by dokázaly ve spolupráci s částí českých odpůrců komunistů udržet západní Čechy pod kontrolou a po čase zde vyhlásit dejme tomu Západočeskou demokratickou republiku (ZDR), která by se považovala za jedinou legitimní pokračovatelku demokratického Československa, jehož větší zbytek by byl okupován nelegitimní "red power". Riskoval by Stalin třetí světovou válku kvůli ZDR?

Na jejím území by možná ležely zásoby uranové rudy - zda ležely, či neležely, by mohlo záležet na pohybech různých ozbrojených sil a skupin v únoru 1948. Možná by Američané o něco takového jako ZDR stáli právě kvůli ložiskům uranu. Riskoval by tedy Stalin válku, nemaje ještě sám atomovou bombu k dispozici? Pokud ano, a měl by k tomu důvod - uran, kdoví, k jakým "kdyby" by pak dějiny spěly.

Předpokládejme radši, že by Stalin třetí světovou válku kvůli ZDR neriskoval, to bude jednodušší. Pak by Československo zůstalo rozděleno jako Korea, pouze s tím rozdílem, že demokratická a proamerická by byla jeho menší část. Linie mezi oběma částmi by připomínala situaci na 38. rovnoběžce. A od začátku by byly v komunistické části Československa dislokovány sovětské jednotky, takže by například asi vůbec nedošlo k srpnu 1968.

To se nám ta "kdyby" pěkně větví. Do stromečků, do stromů, do celého lesa. Pes by se v něm dávno ztratil, člověk se v něm už bez mapy a buzoly neobejde.

Ale zkusme ještě chvilku, kvůli třetímu odboji. Tak jako tak, vláda ZDR by byla vůči vládě ČSSR - nebo jak by se rudý "zbytek" jmenoval - velmi nepřátelsky naladěna, a naopak. Asi by bylo běžné vysílání různých operativních skupin, špionážních, záškodnických či s nějakým jiným podobným posláním, a to oběma směry. Jednou z nich by mohla být i skupina bratrů Mašínů, anebo by se jejich skupina zformovaná v rudé okupované zóně sama přihlásila k ZDR a jejím ozbrojeným silám.

Po pádu či porážce komunismu by demokratická transformace měla podobu inkorporace "rudé okupované zóny" do ZDR, jediné legitimní nositelky československé státnosti. Všechny ozbrojené skupiny, které by pod záštitou a s podporou ZDR operovaly na komunistickém území, by byly vyzdviženy jako skupiny odbojové a jejich členové by získali statut zasloužilých válečných veteránů. Nejproslulejší členové těchto skupin by vstoupili do čítanek, točily by se o nich filmy, pojmenovávaly ulice a náměstí.

Ano, dějiny se nakonec sunuly jinak. Důležité ale je, že v padesátých letech mnoho lidí spoléhalo na to, že poběží nějak takto, tedy, že nakonec přijedou Američané a komunisty svrhnou. Byl to tak velký omyl, aby dnes nemohli dostat statut účastníků odboje proti komunismu?

Autor je politolog

Spustit audio