Jmenování nové vlády

Zdá se ovšem že v herci Čtvrtníčkovi se shlédli i politici a dělají vše pro to, aby byli s ním a s reklamním klipem, ve kterém vystupuje, spojováni. Přinejmenším vystupují v celé řadě tu více tu méně vtipných parafrázích.

Po včerejším odmítavém stanovisku pana prezidenta se tak můžeme nadít další várky podobných vtípků, kde bude v kostkované pletené vestě vystupovat Václav Klaus a říkat: Chtěli jsme vám dát do Vánoc vládu, a krásnou, ale my jsme si řekli ne. Už žádné falešné koalice, žádní falešní přeběhlíci. Když vládu, tak široce založenou a pro všechny. Jak ale takový úkol splnit, je otázka.

Včerejší odmítavý postoj prezidenta opět ukázal jak se nevyplácí vkládat naděje do nějakého projektu, protože se vždy ukáže nějaká nová nečekaná překážka, která cestu k cíli zkomplikuje, přičemž ten cíl může být pro všechny shodný. Tedy vláda, která vydrží déle než pár měsíců. Problém je pak v tom, že se jednotliví aktéři liší v tom jak by taková vláda měla vzniknou, kdo by se měl na ní podílet, a v neposlední řadě jak by mělo vypadat její personální obsazení.

Představa Mirka Topolánka se kterou přišel včera na Hrad se prezidentu zjevně nezamlouvá a příčin může být hned několik. Jednak pohled na její složení jasně hovoří o tom, že výsledná podoba vlády je spletenec nejrůznějších politických zájmů, výslednicí silných tlaků a neméně velkých ústupků. Vedení ODS v čele s Mirkem Topolánkem si je vědomo toho, že jde v podstatě o poslední pokus v jeho režii. Vše co by následovalo po tomto pokusu je krokem do neznáma s nejistým výsledkem. I proto se ODS snaží dohodnout se svými partnery a to i za cenu značných ústupků. Menší koaliční partneři vědomi si své ceny pak tuto výhodu také využili k získání klíčových pozic v připravované vládě. Dále se v navrhované vládě vyskytují jména dvou dam, které jsou zatím ve vysoké politice poměrně neznámé. Taková nominace by se dala pochopit v případě, že by šlo o jasné profesní odborníky a šlo by o nominaci na konkrétní ministerskou pozici. Obě dámy jsou však nominovány na pozici ministra bez portefeuille. A v neposlední řadě je tu jedno jméno, které vzbudilo rozporné reakce nejen u prezidenta republiky, ale i v řadách ODS, tedy jméno senátora Karla Schwarzenberga, kterého zelení nominovali na ministra zahraničí. Personální obsazení bylo jistě jedním z důvodů prezidentova negativního postoje, ale jistě ne jediným a možné, že ne tím hlavním.

První výhrada, kterou včera uštědřil Mirku Topolánkovi před veřejností bylo to, že si předseda vlády dovolil přinést prezidentu republiky přímo hotový návrh vlády a očekává její jmenování. Stavěl tedy prezidenta před hotovou věc, což se mu zjevně nelíbilo, protože očekával, že s ním bude předseda vlády konzultovat. Další výhrada se týkala nevyjednané podpory. A tady je potřeba se zastavit u několika aspektů. Jedním je jistá past do které se dostal prezident svými prohlášeními o tom, že nepodpoří žádnou vládu založenou na přeběhlíkovi, a to ani z jedné nebo druhé strany a pak druhé prohlášení, které se týkalo toho, že bude jmenovat vládu i bez dojednané podpory, ale bude ji chápat jen jako další krok ke třetímu pokusu a k případným předčasným volbám. Vláda, kterou však představil Mirek Topolánek však tyto předpoklady nesplňovala. Nejen že neměla dojednanou širší podporu, ale zároveň měla ambici být vládou na celé volební období. Chtěl-li prezident zůstat konzistentní nemohl konat jinak než takovou vládu ze svého pohledu odmítnout.

Druhým aspektem je pak zjevná snaha prezidenta na vytvoření velké koalice, která by byla nejen základem pro vládu na celé volební období, ale dávala by mu poměrně silnou naději na znovuzvolení.

Takovéto spojení dvou volebních rivalů se však nelíbí jedné části ODS, která docílila toho, že skončilo vyjednávání o vládě se sociální demokracií, zatímco druhá část kritizuje vedení za dojednanou podobu vlády a prezidentova slova tuto část v ODS podpořila. Patrné je to z reakcí především pražské ODS v čele s Pavlem Bémem která žádá svolání výkonného výboru. Především se jí nelíbí fakt, že se ODS vzdala ministerstev, které jsou klíčové pro budoucí reformy, tedy ministerstvo financí a pro místní rozvoj a samozřejmě také ministerstva zahraničí. Mirek Topolánek sice tuto aktivitu odmítl s tím, že pražská ODS není celá ODS, ale spíše naopak. Nicméně to že připustil, že se bude ještě o některých postech jednat ukazuje, že si není tak zcela jist. Otázkou totiž je o jakých postech by se mělo jednat. Pozice ministrů bez portefeuille, které by mohly být jistě bez problému přeobsazeny nejsou moc zajímavé a navíc nejsou kontroverzní. Lidovci jistě nebudou chtít pustit ministerstvo financí a zelení zase neustoupí od svého kandidáta Schwarzenberga. Pokud by pak ODS příliš tlačila na změnu, mohlo by se stát, že by tentokrát projekt opustili lidovci, kterým je jasné, že se bez nich nesestaví žádná vláda. To by jistě uvítal prezident republiky, protože by tak zbývalo vedle pochybného třetího pokusu jen jedno konstruktivní řešení tedy - velká koalice. Otázkou tedy je zda Mirek

Topolánek ustojí tlak z vnitřku strany na radikální změny podoby vlády či zvítězí křídlo, které svým prohlášením podpořil prezident Klaus. Také proto spěchá Mirek Topolánek s podpisem koaliční dohody, kterou by rád uzavřel ještě mezi svátky.

A pokud jde o to jak podobné hrátky vnímají voliči pak poměrně jasnou odpověď dal dnes uveřejněný průzkum agentury STEM podle kterého by si dvě třetiny lidí přáli předčasné volby.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .