Jméno zločince prozradí genetický test

Sherlock Holmes proslul brilantními dedukcemi. Z jediného vlasu dokázal o pachateli vyčíst neuvěřitelné věci. Kdyby však Arthur Conan Doyle napsal, že geniální detektiv vyčetl z vlasu příjmení pachatele, čtenáři by mu asi nevěřili. Přesně to však mají v úmyslu Holmesovi následovníci ze Scotland Yardu. Inspirovala je k tomu studie zveřejněná ve vědeckém časopisu Current Biology týmem genetiků vedených Marcem Joblingem z University of Leicester.

Jobling vyšel ze skutečnosti, že synové dědí od svých otců kromě příjmení i pohlavní chromozom Y, jenž u člověka stejně jako u ostatních savců určuje samčí pohlaví. Příjmení vznikala v dávných dobách a odrážela profesi (Kupec, Horníček), vlastnosti (Lakomý, Šedivý), původ (Němec, Polák) a řadu dalších rysů svých prvních nositelů. Po nich dědili příjmení mužští potomci. Jako "přívažek" dědili i chromozom Y s jedinečným "profilem". Teoreticky by proto mohli mít všichni muži s příjmením Kupec stejný chromozom Y a ten by se lišil od chromozomu Y mužů s příjmením Šedivý, Polák či Novák.

Skutečnost má do tohoto ideálu daleko. Například příjmení Kovář či Švec dostávali řemeslníci těchto profesí a vzniklo určitě hned několikrát na různých místech. Relativně běžná příjmení (Dvořák, Novák) měla zřejmě celou řadu různých zakladatelů a jejich nositelé mají navzdory společnému příjmení chromozomy Y různých profilů. Další komplikaci představují nemanželští synové, kteří sice dědí chromozom Y po biologickém otci, ale nenesou jeho příjmení. Stejně tak vnášejí do dědění chromozomu Y spolu s příjmením chaos i úředně provedené změny příjmení (např. změny německých příjmení po druhé světové válce na příjmení české) nebo případy, kdy muž přijme příjmení své manželky.

Jak velký zmatek tím vzniká? A nakolik je vazba chromozomu Y na příjmení zachována? Na tuto otázku hledal Jobling odpověď v experimentu, v němž srovnal profil chromozomu Y u 150 dvojic britských mužů se stejným příjmením. Zjistil, že čtvrtina mužů sdílí s příjmením i chromozom Y určitého profilu. A to je nečekaně vysoký podíl, který otevírá cestu k využití profilu chromozomu Y v kriminalistice. Britové plánují vytvoření databáze se 40 000 příjmeními a jim odpovídajícími profily chromozomu Y. Kriminalisté by ji využívali v případech, kdy na místě trestného činu zůstanou stopy dovolující analýzu DNA pachatele, ale další stopy nedovolují pátrání po totožnosti zločince. Ročně se britští kriminalisté dostávají do podobné situace u 45 vražd a 350 znásilnění. V databázi by mohli vytipovat alespoň přibližně okruh možných pachatelů, na něž by se soustředili v dalším pátrání. Jobling odhaduje, že by se tak podařilo odhalit ročně navíc asi 10 vrahů a 60 pachatelů znásilnění.

Metoda se nedočká uplatnění ve všech zemích. Například na Islandu se příjmení "po meči" nedědí a syn dostává jako příjmení křestní jméno otce s příponou -son. "Příjmení" pro dceru tvoří Islanďané z křestního jména otce a koncovky -dottir. Syn muže s křestním jménem Einar si tedy nese "příjmení" Einarsson (syn Einarův) a dcera má za vlastním křestním jménem uvedeno "příjmení" Einarsdottir čili Einarova dcera. Tady by vytipování příjmení mužských pachatelů podle chromozomu Y vůbec nefungovalo.

Trochu jiné starosti s chromozomem Y trápí Japonsko. Nevyplývají ze zvláštní historie japonských příjmení, která se sice v Zemi vycházejícího slunce dědila z otce na syna už od 13. století, ale jen mezi šlechtici. Neurození lidé měli dědičné příjemní zakázáno až do roku 1868. Spory kolem "mužského" chromozomu Y se týkají následnictví císařského trůnu. Podle tradice se po císaři ujímá vlády nejstarší syn. Stávající císař Akihito má syny hned dva, ale zatím se mu nenarodil ani jeden vnuk. Císařským snachám je už kolem čtyřicítky a vyhlídky na mužského následníka trůnu se pomalu rozplývají. Japonská vláda a parlament proto připravují dodatek ústavy, který by dovolil dědictví trůnu i ženám. První císařovnou by se tak mohla stát dnes pětiletá princezna Aiko, dcerka staršího císařova syna Naruhita. Proti tomu se však zvedl odpor u části odborníků i veřejnosti. Ti namítají, že dědictví po meči zaručuje, že dnešní v pořadí již 125. japonský císař nese stejný chromozom Y, jaký měl ve své dědičné informaci zakladatel císařské dynastie Džimmu v 7. století našeho letopočtu. Někteří odborníci nepřetržitost linie japonských císařů zpochybňují s odkazem na mýtický původ prvních deseti vládců. Poukazují i na možnost přerušení přímé pokrevní linie japonských císařů po vládě pětadvacátého císaře Burecu v létech 498-506 n.l.. Většina japonských historiků by však dala za kontinuitu císařského rodu od roku 500 n.l. ruku do vroucího oleje. Kritici dodatku ústavy povolujícího dědictví trůnu "po přeslici" namítají, že by následnictví vnučky císaře Akihita přerušilo nepřetržitou "mužskou linie" a "císařský" chromozom Y by tak byl jednou pro vždy ztracen. To nehodlají v žádném případě dopustit. Ostré spory a projednávání dodatku ústavy ve vládě a v parlamentu přerušila až zpráva o těhotenství manželky druhorozeného císařova syna Akišina. Celé Japonsko doufá, že se nositele "císařského" chromozomu Y nakonec přeci jen dočká. Pokud ne, vypukne spor o "císařský" chromozom Y nanovo.