Jít z vězení domů jako agent StB, nebo raději smrt? Zvolil smrt
„Tak pojď, ty gaunere!“ křikl estébák s namířenou pistolí na čtyřiadvacetiletého Františka Suchého. Pro drobného studenta angličtiny přijely dva zelené tudory plné ozbrojených policistů.
Suchý se pokusil o útěk. Jak prudce vyrazil do sprintu, přišel o botu: „V tu chvíli mi praskla přezka na sandálech a noha mi z bot vyklouzla. Tím to pro mě skončilo. A začal ten pravý estébácký tanec,“ popisuje Suchý své zatčení v roce 1951.
Příběh zdokumentovali redaktoři obecně prospěšné společnosti Post Bellum. www.postbellum.cz. Tito lidé už patnáct let vyhledávají pamětníky a zaznamenávají na kamery a rozhlasové diktafony velmi vzácná svědectví. Celé záznamy, fotografie, texty a mnoho dalšího ukládají do unikátní sbírky Paměť národa www.pametnaroda.cz. Dosud vyzpovídali skoro pět tisíc pamětníků. Nebuďme lhostejní k jedinečnému bohatství tohoto národa. Naše a budoucí generace nesmí zapomenout na příběhy, zkušenosti a hodnoty předešlých generací. Post Bellum je financováno především ze soukromých darů. Pomozme jim třeba tím, že se staneme členy Klubu přátel Paměti národa. To jsou přispěvatelé, kteří posílají na Paměť národa třeba stokorunu měsíčně, každý podle svých možností. Jak se stát členem se dozvíte na webu Post Bellum nebo zavolejte na telefonní číslo: 257 316 966.
Co míní tím tancem? Fackování, různé údery a kopance, měsíce samovazby. Třídenní vynucené nespaní ho přivedlo na pokraj sil. Ze zoufalství si chtěl prokousat žíly nebo se hlavou vrhnout na stěnu.
Po měsících soudruzi ukončili vyšetřování neuvěřitelnou nabídkou, oznámili mu, že ho chtějí nasadit jako agenta StB. Když nepřijme, čeká ho nevyhnutelně šibenice: „Vyšetřovatel udělal rukou na stole dvě čáry a řekl: ´Buď to podepíšeš a my tě pustíme domů, nebo dostaneš špagát.´ Nepodepsal jsem, protože čest má člověk jen jednu,“ vypráví Suchý, který na začátku 50. let v době tzv. „špionománie“ nechával přespat v garáži jejich rodinné vilky ve Strašnicích agenta americké tajné služby CIC Jaroslava Koudelku.
Mrtvý neublíží
Strojní inženýr František Suchý se narodil 17. dubna 1927 v Praze jako jedináček do rodiny ředitele v té době jediného pražského krematoria. Jeho hřištěm se stal urnový háj a kolumbárium. Lidé kroutili hlavou, co z chlapce vyroste, copak se nebojí?
„Mrtvý mi neublíží, jen živý. Já si na mrtvoly zvyknul, přišlo mi to úplně normální. Zaměstnanci tatínka si ze mě dělali legraci, jednou na mě zvrhli rakev s deformovaným utopencem, ale mě to nevadilo, prostě jsem v tom vyrůstal,“ začíná své vyprávění František Suchý.
Opisoval tajné seznamy popravených
Za války se provoz krematoria změnil. Suchý vzpomíná, jak se před žárovištěm brodil potoky krve vytékající z beden s těly popravených, kteří měli oddělené hlavy. „Vozili těla z Pankráce, pak z Kobylis. Vždy dohlíželi na pálení příslušníci SD. Měli seznamy, ale ty jsme z nařízení gestapa nesměli vidět. Tatínek odmítl spalovat těla, aniž by věděl, kdo to je. Tak mu ty seznamy půjčovali k nahlédnutí. Jediné jméno nesměl prozradit, nebo by ho čekal stejný osud,“ popisuje Suchý, který tatínkovi v šestnácti letech pomáhal tajně seznamy po nocích opisovat.
Někdy se prý podařilo německé vojáky opít a právě v tu chvíli šlo seznamy získat. Díky rodině Suchých známe jména přes dva tisíce popravených za 2. světové války. V krematoriu byly podle Suchého spáleny i hlavy Gabčíka a Kubiše. Nepřišlo se ani na to, že popel z ostatků ředitel krematoria nevyhazoval na kompost, jak měl protektorátními úřady nakázáno.
Hlásal: Volte KSČ – konec samostatnosti české
František Suchý maturoval v roce 1947, nastoupil na vysokou školu technickou, kde ho zastihl únor 1948. „Sháněl jsem, kde bych se mohl napojit na nějaké odbojáře, abych dělal něco proti komunistům,“ vypráví. Začal psát a vydávat letáky: „Volte KSČ – konec samostatnosti české“.
Přes kamaráda se na něj obrátil někdejší četník Jaroslav Koudelka, kterému se podařilo přejít hranice do západního Německa, přijal nabídku zpravodajců a stal se americkým agentem CIC. Měl se vrátit do komunistického Československa, převádět lidi na Západ, zakládat odbojové skupiny a sbírat zpravodajské informace: „Věřili jsme, že to praskne, že nás Američané v tomhle nenechají. Že bude brzo třetí světová válka,“ vysvětluje Suchý, proč u sebe v garáži nechal přespávat Koudelku.
Suchý na pokyn agenta CIC založil několik protikomunistických skupin ze svých přátel, ukrýval zbraně – pušky, kulomety i granáty, vydával a šířil letáky. František si na začátku 50. let zakládal na konspiraci, lidé ze skupin o sobě nevěděli, měli vzájemné propojení právě přes Koudelku a Suchého.
V roce 1951 Koudelka zmizel. Chytil se do pasti StB. Nasadili k němu volavku, která se vydávala za stejného proamerického agenta. Koudelku zatkli a mučili. Po třech dnech prozradil takřka vše. Na prvním místě mladého studenta Františka Suchého.
Na hodině angličtiny se s Františkem Suchým krátce nato seznámila agentka, která pohledného mladíka Suchého nepokrytě balila: „Nějaká Dražilová, tak se představila. Byla to taková exkluzivní krasavice. Vystupovala jako těžká reakcionářka, šla kolem kostela a křižovala se,“ vzpomíná Suchý, který byl v té době zamilovaný do jiné. Po jeho uvěznění se rozešli.
Dražilové František nepodlehl. Tato agentka - provokatérka prý platila za natolik nebezpečnou, že kvůli ní a její kolegyni přijel ze Západu agent, který Dražilovou postřelil a její kolegyni zabil.
U soudu se prý znovu narodil
Když Suchý neskočil na lep překrásné estébačce, začali policisté zatýkat. Pro Suchého si přijeli do jejich rodinné vilky u krematoria. „Vracím se z angličtiny. Četl jsem si. Otevřu a zavřu bránu. Kdybych si nechal aspoň otevřeno. Nejhorší pro mě bylo nespat – to jsem po pár dnech byl skoro šílenej,“ popisuje Suchý nejhorší chvíle v jeho životě, kdy myslel na sebevraždu.
Jeho rodiče policisté také zatkli, protože se pokusili schovat synovy zbraně. StB je vykopala a obvinila je z napomáhání k velezradě. Rodiče dostali u soudu čtyři roky. Při takové výši trestu se již „zabavoval majetek“. Vyšetřování Suchého trvalo čtvrt roku, rozsudek zněl 25 let vězení. Obhajoba argumentovala pouze tím, že obžalovaný je mladistvý. Po soudu mu advokát sdělil, že se má považovat za znovuzrozeného.
Komunistickou káru netáhl, je hrdý, že jí brzdil
František Suchý prožil v Leopoldově, na Borech, v Opavě a na Mírově celkem víc než 12 let svého života. Na cele se vzdělával především v matematice, fyzice a technických oborech. Jeho znalosti a schopnosti vyráželi dech nejlepším projektantům v zemi.
Využívali ho u nejsložitějších staveb té doby: „Nejzodpovědnější práci, kterou jsem v životě dělal, jsem dělal v kriminále. Projektoval jsem atomovou elektrárnu v Bohunicích, dělal jsem na vývoji nákladních automobilů Tatra 183. A když jsem se vrátil z kriminálu, tak jsem dělal tu nejpodřadnější práci,“ popisuje Suchý, o kterého nikdo po propuštění nestál.
Vzali ho do Vršovic do dílny jako zámečníka. Po dvou letech na svobodě se zamiloval, oženil, ale děti už neměli. „A dneska už hodnotím život, že přece jenom jsem něco udělal. Že jsem se aspoň trošku pokusil tu říši zla nalomit. I když vím, že se mi to nepodařilo. Samozřejmě, že jsem na tu říši zla velký dojem neudělal. To je mi jasný. Ale přece jenom, mám čest, že jsem netáhl tu káru s nimi. A že jsem se jí naopak snažil brzdit.“
