Jiří Stránský: Právo se vztahuje i na vládce
V úterý jsem byl na koncertě barokní muziky v Rudolfinu: 3 zpěvačky, 3 zpěváci, 18 muzikantek a muzikantů a tančící dirigent zdůrazňující své dirigování hraním na spinet.
Všechno se hraje a zpívá O Magdaleně U Nohou Krista, a mně párkrát proletělo hlavou pár záběrů o kněžích kdysi dávno se mnou kutajících v uranových dolech, obzvlášť o převorovi tepelského kláštera Heřmanu Tylovi odsouzenému snad na 25 let proto, že všechno svaté zlato, které chtěli estébáci z kláštera ukrást, včas poslal do klášterů v tehdejším západním Německu a díky tomu se dostal do Třiceti případů majora Zemana.
Aby ho za to co nejvíc a co nejdéle ponižovali, vyvážel ze všech pater šachty ony pověstné žanky nahrazující záchody. Naivně jsem se ho tehdy zeptal, jak moc mu to vadí, a on se usmál a řekl, že by bylo krásné, kdyby všichni lidé si čas od času mohli někam vyvézt a vyklopit všechen svůj smrad a tak se pohodlně očistit.
Se svou sníženou imunitou a kvůli epidemii chřipky jsem se o přestávce nikam nehrnul a jen jsem pozoroval tváře dam a pánů, doufaje, že alespoň jedna či dvě budou patřit politikům. Existují celé seznamy poslanců a ministrů, kteří nepřečetli knížku, nebyli v divadle, na koncertě, na výstavě.
Předseda Poslanecké sněmovny znovu dovolil pití alkoholů, asi kvůli výřečnosti, které je tak málo. Za totáče si komunističtí papalášové posílali letecké speciály pro krevety a humry a ústřice (patřičně zajištěné ledem), aby si připadali světoví. I proto se nedivím, že se jim Listopad 89 nelíbil a dělali a dělají všechno možné, aby se od plebsu lišili a zároveň mohli ukazovat prstem na ty, kteří za to můžou.
Co mají na nočních stolcích?
Jako že (jak občas politický šéf) můžou za to, že ti hloupí nalétávají na lži protivníků, a ti, jimž on šéfuje, s tím ztrácí důležitý čas. Aniž by kohokoliv z nich mohlo napadnout, že tohle všechno znal před 600 lety jakýsi Niccolo Machiavelli.
Kdyby si aspoň přečetli jeho úvahy o vznikání, trvání a upadání vlád a států – možná by pochopili, že právo se vztahuje i na vládce. Ne-li, nedopadne to pro ně dobře. Docela by mě zajímalo, co mají na svých nočních stolcích. Vás ne?
Občas mi někdo něco hodí do schránky – už jsem v jedné glose řekl, že jacísi Spravedliví mi vzkázali, že tenkrát v roce šedesát nás neměli pouštět, ale pověsit. Nebo co. Teď jsem zase dostal nepodepsaný seznam, kdo všechno z premiérových věrných má v rodině estébáckou minulost. Úžasné!
Přitom mi zcela bezpečně na dva tři z vysoko postavených nenaskakuje husí kůže a své kůži oprávněně věřím – nenaskáče jen na estébáka, ale i na syčáka či leváka všeho možného zaměření. Dokonce i vysokoškolského.
Němcům taky trvalo několik generací, než ze sebe vyhnali lepru zvanou nacismus. A přesto jich pár své zkušenosti předává a předává.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
