Jiří Stránský: Je po sjezdu aneb "triplreformisté a triplneostalinisté"
Když jsem před pár dny sedl k počítači, abych napsal "radiočeský" fejeton, musel jsem po chvilce vstát a odstoupit. Podle biblického vzoru, co praví ODSTUP, SATANE! Protože se mi do uvažování pletly výroky komunistů z jejich sjezdu. Blaze tomu, kdo odmítá média!
Jelikož je neodmítám, ta rudá slova jsem byl odsouzen slyšet - tak rychle nestihnete tu bednu vypnout. Naštěstí mi pomohla životní zkušenost, že i to nejhorší dovede posílit. Ne tedy podle vzoru tak dlouho mě mlátili, až mě umlátili, ale podle vzoru jen co tě začnou mlátit, musíš omdlít - mlátit do někoho, koho to nebolí, není pro bijce žádná zábava. Takže komunistické sjezdové zjištění, že po únoru 1948 strana neměla ničit živnostníky a malé a střední podnikatele, mě nakonec nerozvzteklilo, spíš rozesmálo. Další osmičkový hit: před šedesáti lety zničili několik miliónů rodin a přišli na to až teď! A dokonce je to mrzí!
Samozřejmě, že to pány z KSČM nemrzí kvůli těm, které zničili, ale kvůli jim samotným, komunistům. Jako že si tím ublížili. Chudáci. Bohužel jsem neslyšel, jestli týž objev učinili, pokud šlo o malé a střední sedláky, které většinou - v rámci svého třídního vztahu - zavřeli za vězeňské katry nebo do uranových dolů a jejich rodiny rozmetali po pohraničních krajích. O vězněných sedlácích ale nebyla nejspíš řeč (jen snad obecně o "problematické kolektivizaci"), to už by ti starší zasloužilí soudruzi (zasloužilí právě tím třídním bojem) asi neudýchali. I vrazi mají nějakou svou stavovskou čest. Natož třídní bojovníci.
Taky se mi moc líbilo, jak se - samozřejmě demokraticky - komunisté pořád dělí na reformisty a neostalinisty, snad i perestrojkáře, ale přitom jejich staronový předseda - snad aby nikoho z těch dvou třetin sjezdu, co mu daly hlasy, nezklamal - je i reformista i neostalinista.
Když jsem to poslouchal (a taky četl) vzpomněl jsem si, jak právě na sklonku šedesátých let frčeli v Evropě maoisté. A jak jsem byl (ještě předtím než znovu zacvakla železná opona) přednášet na pár univerzitách ve Švédsku a jak se před mými zraky na jedné univerzitě do sebe dali maoisté, dablmaoisté a triplmaoisté, při čemž nejen já, ale oni sami nevěděli, co je co. Ale rvali se. To naši soudruzi jsou uvědomělejší, obzvlášť jejich komsomol, ale po tom jejich sjezdu si už taky nejsem jistý, jestli se soudruzi nezačnou dělit na dabl či triplreformisty, ne-li na dabl či triplneostalinisty. To zní úžasně! Přímo hrdě. Jako by to vyslovovala sama Mladá garda!
Jak tak jezdím po školách, abych odpovídal na otázky studentů, které jim naskočily, když si ve škole promítali některý z PŘÍBĚHŮ BEZPRÁVÍ, tedy dokumentů o tom, čeho všeho byla schopna ta strana máchající kolem sebe srpem a kladivem, téměř pokaždé mě něčím překvapí. Naposledy nápadem, že by se hromadně přihlásili do komunistické strany a že uvnitř strany by se starších soudruhů ptali na všechno, o čem si povídali se mnou. Samozřejmě na nějaké veřejné, nejlépe předvolební schůzi. A všechno by si audiovizuálně natočili. Podle toho, jak jim při tom jiskřily oči, si myslím, že to brzy uskuteční. Určitě do voleb.
Od soudruhů z KSČM ale nadhled nikdy nikdo nemůže očekávat. Když desítky let byli naučeni před (nebo spíš pod) soudruhy z Kremlu pouze podhledům. Přeju všem, aby soudruhy brali s nadhledem a spíš se jejich bolševickému ptydepe smáli než aby je z něj bral čert. Hezký den.
Autor je spisovatel
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.