Jiří Pehe: Zemanova omluva Izraeli za Lipavského je jen dalším vyřizováním účtů na domácí scéně
Česká zahraniční politika si v posledních měsících značně vylepšila svoje renomé zásluhou jasných postojů země k ruské invazi na Ukrajině i zásluhou odpovědného přístupu k přípravě českého předsednictví v Radě Evropské unie. Bohužel se ale před několika dny opět propadla o jedno patro níž.
To když prezident Miloš Zeman v jedné ze svých sólo akcí v oblasti zahraniční politiky během nedávného setkání s izraelským prezidentem Herzogem zaútočil na českého ministra zahraničí Jana Lipavského.
Čtěte také
Učinil tak v podobě teatrální omluvy z pozice hlavy českého státu za údajně chybný postoj Lipavského ke zprávě komise Rady OSN pro lidská práva kritické k Izraeli. Česká republika se nepřipojila k zemím odsuzujícím zprávu komise.
Podle českého ministerstva zahraničí se ale ani tyto země nezabývaly přímo obsahem zprávy, nýbrž jen příliš širokým mandátem komise. K čemuž v minulosti zaujala kritický postoj i Česká republika. Naposledy se tak stalo, když byl v debatě o zprávě přednesen i projev Evropské unie, do nějž Česká republika prosadila vyjádření obavy z širokého mandátu a trvalého charakteru vyšetřovací komise.
Boj o vliv
Útok Zemana na Lipavského bohužel má zase jednou jen málo co do činění s meritem věci. V tomto případě s tím, co Česká republika měla nebo neměla učinit ve vztahu ke zprávě komise Rady OSN pro lidská práva. Mnohem více je součástí boje o vliv na české politické scéně mezi politicky slábnoucím prezidentem, jehož mandát se chýlí je konci, a Fialovou vládou.
Čtěte také
Zeman se pokoušel zablokovat už jmenování Lipavského do funkce ministra zahraničí. Nakonec vládu po jednání s Fialou jmenoval i s Lipavským, ale ministra zahraničí za Piráty dál opakovaně odmítá uznat za rovnocenného partnera. Nevybíravě na něj útočí slovně a odmítá ho zvát na hradní schůzky k zahraniční politice.
O té prý chce jednat jen s premiérem Fialou. Za partnery nepovažuje ani předsedu Senátu Miloše Vystrčila, ani předsedkyni Sněmovny Markétu Pekarovou-Adamou, kterou dokonce označil za „prokletí české politiky“.
Sám Fiala sdělil českým médiím, že s Lipavským o celé situaci hovořil. Kdyby měl s plánovaným postupem České republiky ve vztahu ke zprávě Komise Rady OSN pro lidská práva zásadní problém, mohl sám z pozice premiéra k celé věci zaujmout kritické nebo odmítavé stanovisko.
Učiněný Kocourkov
Za zahraniční politiku odpovídá podle ústavy vláda, nikoliv prezident. Fiala se bohužel vzmohl jen na to, že když Zeman dopředu avizoval, že se hodlá Herzogovi za Lipavského omluvit, mediím sdělil, že případnou Zemanovu omluvu nepovažuje za adekvátní.
Čtěte také
Zeman jeho názor ignoroval. Vůbec mu přitom nevadilo, že Česká republika se musí jevit zase jednou jako učiněný Kocourkov, když se prezident veřejně omlouvá jiné hlavě státu za chování českého ministra zahraničí, který má navíc v dané věci přinejmenším tichou podporu svého premiéra.
Premiér bohužel k poslednímu nepřímému útoku Zemana na jeho vládu, jímž veřejné zostouzení českého ministra zahraničí při setkání s hlavou jiného státu jistě je, dál mlčí. Zřejmě nechce jen několik měsíců před koncem Zemanova prezidentství už vyvolávat konflikty, které by v době českého předsednictví ubíraly vládě energii.
Což je ovšem možná chyba, protože Zeman bude jeho postoj považovat za slabost. A bude hledat další příležitosti, jak na vládu útočit, aby se v posledních měsících svého prezidenství zviditelnil. A to i s využitím postupů, které mu podle ústavy, jako tomu bylo v případě útoku na Lipavského, nepřísluší.
Autor působí na New York University Prague
Související
-
Jiří Pehe: Degradace prezidentského úřadu v podání Miloše Zemana nekončí
Mnozí političtí komentátoři se domnívali, že poté, co Petr Fiala přesvědčil prezidenta Zemana, aby jmenoval jeho i s Janem Lipavským, bude po zbytek Zemanova mandátu klid.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
